3.9. se ohlížím na předvčerejšek. Už dlouho jsem vás VŠICHNI v pondělí nevynechal, zvláště ne ve svátek novměsíce Kislev. Ale stalo se. Hledáte-li dokonalost, musíte hledat Jej a chodit s Ním a opustit, aspoň na chvíli, tuto zemi. Můžete, pokud jste občané nebes a jste na zemi jenom hosté a příchozí. I my jsme nebyli s vámi, ale tam. Ještě ne nastálo, pořád máme týž úkol ve víře milovat 1) Boha Otce, Syna i Ducha svatého a 2) vás VŠECHNY své bližní. A jsme nejen v původním stvoření, ale i v čase, stále trvá
doba milosti (mine v krátkosti. Dnes chce Ježíš spasit tebe, zbavit hříchu, dáti nebe. Božích slov to hlas:
Dnes je spásy čas! NYNÍ je ta „doba příhodná“, je ten „den spásy“!
Kéž Boží Duch oživí vyznání církve z Písně nového života č.36 stejně nám, kteří ji zpíváme šedesát let, i pavlíčkovi a Ivance, neboť i dnes se vám může zdát pravdivá zpráva o Boží lásce v Kristu nevěrohodná a k mnohým se vůbec nedostává. Příčina tkví v tisíciletém díle podvodu a lži nepřítele Božího a lidského, satana. Pýchou jsme se odcizili Bohu, vzpourou a zkažeností jsme oslepli pro duchovní skutečnosti nebe a ztratili jsme schopnost správného úsudku o své situaci a potřebách, boháči, chudí i bezdomovci.
Nejpřednější věc Božího slova, které vám mluvíme, je pravda. Setkání s ní nijak nepodporuje vaše se-bevědomí, ale oslňuje vás jako blesk a sráží vás na kolena poznáním Boží svatosti a spravedlnosti, i vlastní bídy a ztracenosti. Prosvítí i tvůj život a odhalí nádor vin. Duch Boží i Vyvolaná a my v ní za tebe prosíme, aby ti byly otevřeny oči mysli k poznání pravdy a abys těsnou branou vstoupil na úzkou strmou stezku k životu. Pán Ježíš Kristus je ta CESTA, PRAVDA I ŽIVOT. Pojď k Němu! Vím, že už se to už někdy sta-lo, ale odpadl jsi. Pojď k Němu znovu, abychom se tu setkali. Evangelium kážeme pohanům i odpadlíkům:
Doba milosti mine v krátkosti. Dnes chce Ježíš spasit tebe,
zbavit hříchu, dáti nebe. Božích slov to hlas: „Dnes je spásy čas.“
Bez odpuštění nemáš spasení. SLOVO, které z kříže říká:
„Otče, odpusť!“ se tě týká – není spravedliv, kdo je bez Něj živ.
Běda ztraceným, neobráceným (a odvráceným)! Věčně bude v odlouzení
kdo nedošel odpuštění. Jen Kristova krev ztiší Boží hněv.
Poradit si dej, pomoc vyhledej! I v tom, co tě k smrti tíží,
Boží láska k tobě míří: Chce tě synem mít. Vše ti odpustit. I my, VŠICHNI.
Kislef, Kislev (Ne 1,1, Za 7,1), devátý měsíc. Žádný věčný svátek, jenom židé 25. Kislevu slaví posví-cení na památku znovuvysvěcení chrámu roku 165 před n.l. po jeho znesvěcení Antiochem IV. Epifanem, jak je psáno v Janovi 10,22. Takže: žádné dušičky, žádný advent, žádné vánoce, žádný silvestr a žádný nový rok ani „mytřikrále“ ani hromnice před sebou nemáme, to jenom jsme-li v břiše „velké ryby“, totiž té bestie z moře, jako Jonáš a církev. Ivanka vám, VŠICHNI, překládá Rickovo The Call, však (kromě farizeů a znalců Písma) uvidíte.
Žádné komentáře:
Okomentovat