15. Tevet – vyvrcholil, úplněk. A zároveň jsme ne v adventu, ne o vánocích, ale v nejtemnější době roku, nejsou vůbec žádné nákupy a dárky a těšení a pečení a chystání pokru a vína a silnějších stimulantů nálady, jen dohnívá svět a celé stvoření lká a očekává zjevení Boha, zjevení Božích synů, Přemožitelů. Jeden z nich, pavlíček, vám teď píše prostřednictvím miláčka táty, kterého cenou noc hřál a těšil, který mu nachystal po-slední rohlíček s nutelou a s mandarinkou (jsem v rekonvalescenci po angině s vysokými teplotami, ve kte-rým jsem snil mnoho snů, jak jsem je včera před půlnocí vypravoval Ivance a tatínkovi.
Jsme s vámi, buďte s námi. Nick se nám vrátil z Číny a je teď v Torontě. Snad se setkají, otec a syn, s naším milovaným Olim Hanolou a jeho domem a s církví v jeho domě. Máme ještě s Ivankou dokončit jeho Open letter, poslední tři stránky.
Hledáme Pána. Nade vše Ho potřebujeme. Ve střepinách svých starých/mladých duší zabořeni v temnotě tak těžko pronikáme k Jeho soudné stolici, která je zároveň Trůnem Milosti. Tolik potřebujeme Jeho Milost. Milost! Milost! Ó Pane, buď nám milostiv! Řekni – a stane se. Tatínkovi se před hodinou na chvíli zastavilo srdce: byl právě v předsíni a všiml si, že neslyší vodní čerpadlo, šel se podívat ke kotli etá-žového topení a viděl, že kontrolka nesvítí. Zkusil rozsvítit – nic. Ještě se byt ani nezahřál a už Čez „vypad-nul“, a to u nás bývá nadlouho, protože jsme jen nezajímavá malá pohraniční vesnička. Chvála Pánu, zas proud naskočil a kotel zase topí, jinak bych musel zpátky na Baarovu 24. A přesně takhle neviditelně ale nepředstavitelně hromadně náš Bůh udržuje Slovem Své Mocnosti chod vesmíru, a to všechno pro nás, pro své vyvolené, v nichž se rozhodl teď stanovat a po našem vzkříšení v nás bydlet.
Nemáš-li zrovna čas, stejně tohle můžeš vytisknout a dát to nějakému zmrzlému bezdomovci, kterému Bůh ze své milosti jeho nouzí pomáhá, aby nehnil vánocemi, ale místo toho volal k Bohu a obdržel spasení. Možná přitom narazíš na někoho jako byl hluchoněmý Angelo, a tak potkáš nebe na zemi, když ho uvidíš z lásky umírat ve snaze svým tělem zahřát mrznoucího bližního, ožralého bezdomovce. Má to ale Pán Bůh na zemi čeládku! Na co všecko Jeho láska stačí! Co všechno Jeho láska v našich srdcích vidí? PNŽ 318:
Bůh Otec Pána Ježíše buď ctěn, buď uprostřed nás slaven, vyvýšen! Ze světa tmy nás vysvobodil a nazval dětmi, s Kristem (ne s Jezulátkem, ani s betlémským ani s pražským) nám dal díl. Ke chvále slávy Otce věčnosti chtěj každý zpívat písně vděčnosti.
Od vykoupených Boží Syn buď ctěn, buď uprostřed nás slaven, vyvýšen! Ať každý vděčně ctí Jeho krev, jež obmyla nás, usmířila hněv. Ke chvále slávy Spasitelovy až každý z nás je zpívat hotový!
Též Utěšitel, Svatý Duch buď ctěn, buď uprostřed nás slaven, vyvýšen! Kéž naplněni Jím smíme kvést a hojnost Jeho ovoce vždy nést! Ke chvále slávy Ducha Kristova buď církev Boží zpívat hotova!
Od rána do noci i v ní buď ctěn, buď uprostřed nás slaven, vyvýšen! Kéž vůně našich díků a chval se líbí tomu, JENŽ NÁS ZACHOVAL(!!!), Ke chvále slávy Boha silného se každý dej do zpěvu pilného! Konejme. pavel
PS, Ivanko, tatínek zas opravil pár chybiček, přikládám The Call.
Žádné komentáře:
Okomentovat