26. Kislev

49. žalm k nacvičení. K hudebnímu přednesu od synů Korachových. Zpěv doprovázený hudbou.

Slyšte toto všichni lidé, naslouchejte všichni obyvatelé světa! Jak prostí (synové člověka=adam), tak i významní (synové muže=iš), spolu boháč i chuďas. Má ústa budou mluvit moudrost (mn.č.) a pozna-tky rozvažování (meditace, mn.č.) mého srdce. Chci své ucho naklonit k výpovědi, při kytaře řešit své záhady. Proč bych se měl bát ve dnech zla, když mé paty obkličuje nepravost? Kdo spoléhají (skládají důvěru) na své jmění a honosí se hojností svého bohatství, jistě nevykoupí jeden druhého (bratr muže), nedá Bohu jeho výkupné (usmíření).

Však je kupní cena jejich duše nedostupná, proto se toho musí na však vzdát trvale žít, nevidět hrob (jámu, zkázu). Moudří umírají, stejně hynou pošetilec i nevědomý (tupý) a zanechávají jiným své jmění. Jejich přáním je, aby jejich domy byly navěky, jejich příbytky od pokolení do pokolení. Nazývají pozemky svým jménem. Avšak člověk ve cti nemá trvání (nepřenocuje na zemi), podobá se němému dobytku (uči-něnému němým porážkou). Toto je cesta těch, kteří mají sebedůvěru, a těch, kteří je následují a schvalu-jí jejich řeči (mají zalíbení v jejich ústech). Sélah. Věřím Krista Krále zaslíbením ctným… „Slova má jsou život“, praví Ježíš sám, z nich vždy pokoj, radost, síla plane nám…Jen Slovo Tvé je bez proměny stálé, Ty v lásce své se nikdy neměníš. Jen Slovo Tvé je současně i činem – co pravíš, vždycky také učiníš…
Smrt je pase jako ovce k šeolu odložené a k ránu je přemohou (šlápnou na ně, na jejich hrob) přímí. Jejich tvářnost je k rozpadnutí (zetlení), šeol jim místem pobytu (// jejich tvářnost stráví šeol, aniž měla místo pobytu). Avšak Bůh vykoupí mou duši z ruky šeolu, neboť mě pojme (jeho duše). Selah. Tam k ne-bes výši povznes zraky, tam k horám zaleť duchu můj…i tebe Kristus k svatbě zove: Nuž, stroj se k svatbě Beránkově…
Neznepokojuj se, když bohatne muž, když se rozmáhá sláva jeho domu. Vždyť ve své smrti nevezme nic s sebou, nesestoupí za ním jeho sláva. I když své duši žehnal za svého života – a budeš pochválen, když sám sobě dobře učiníš – přijde (jeho duše) k pokolení svých otců, na věku neuzří (on a jeho otcové) světla. Vážený člověk (člověk ve cti), ale bez pravého poznání Boha (bez důmyslu), podobá se němému (protože poraženému) dobytku. Amen.

E49: VŠICHNI MOU PÍSEŇ MOUDROSTI SLYŠTE: FFGaabaGGF-ĆćbAĆbAĆbaagA-AaaGAbagfE-FdgFAgffeF-CdeFAccbbA-ĆfgAĆbaagA-FfgABagfeDC- ĆbaGĆbagfGF. Ženeva 1562 / S. Radechovská

1) Všichni mou píseň moudrosti slyšte a lidé země pozornost zvyšte, bohatí, chudí, mocní i malí,
abyste moudrost z písně té vzali. Proč bych se obával ve svých dnech zlých, že stihne mě nepravost ničemných?
Oni jen ve svém bohatství doufají a množstvím statků svých se vychloubají
2) Nemohou svého bratra vykoupit, nemůže nikdo duši vyplatit, peníze za život bez smrti dát.
Moudrý i hloupý musí umírat; bohatý nechá bohatství jiným, kdo zemi nazýval zde jménem svým, též zemře;
sláva všechna tak pomine, smrt vše zachvátí a všechno zahyne.
3) Zatím co oni v hrobě svém tlejí, upřímní v nové slávě se skvějí. Bůh mě přijímá, Bůh mě zastoupí
a z moci hrobu sám mě vykoupí. Proto se neboj slavných, bohatých, nic nevezmou do hrobu z věcí svých.
Ač všechno měli, světlo už nespatří. To pochop: smrt nikoho neušetří.

Žalm 50. Zpěv doprovázený hudbou. Od Asafa.
Mocný (El), Bůh (Eloah), Otec Pána našeho Ježíše Krista i Otec náš mluví a volá zemi od východu slunce až k jeho západu. Se Siona, vrcholu krásy, zaskvěl se Bůh (Elohim). Náš Bůh (Eloah) přichází a nemůže mlčet. Před Ním stravuje oheň a kolem Něho to velmi burácí. Přivolává nebesům nahoře a zemi, aby soudil svůj lid: „Shromážděte mi mé chasidy (účastníky milosrdenství), kteří uzavřeli mou smlouvu při oběti.“A nebesa zvěstují Jeho spravedlnost, že Bůh (Eloah) sám soudí. Sélah. Po cestě široké valí se lidstva proud. Propast se otvírá, proč bys měl zahynout?Zastav se, člověče, dokud máš ještě čas, dokud den záchrany pro tebe nevyhas´. Kam asi zavedou hříchy a nevěra? Ve smrti ztroskotá tvá sebedůvěra: octneš se tváří v tvář před Stvořitelem svým, odhalí život tvůj, hříchy a bídu vin. Na soud však nemusíš, můžeš se někdy skrýt. Bůh o tvé bídě ví a chce tě zachránit. Tak miloval Bůh svět, že Syna svého dal, aby ten, kdo věří, nezhynul, život vzal.

Slyš, můj lide, a budu mluvit, Izraeli, a budu proti tobě svědčit! Otec Pána Ježíše Krista i Otec tvůj, Bůh (Eloah) jsem já! Nekárám tě pro tvé oběti a tvé zápalné oběti jsou ustavičně přede mnou. Nevezmu z tvého domu býčka, z tvých salaší (ohrad) kozly. Vždyť má je zvěr lesní, dobytek na tisíci horách. Znám každého ptáka hor, a co se na poli hýbe, je u mě (vše je v Boží přítomnosti). Kdybych měl hlad, neřekl bych ti, vždyť můj je okrsek světa i co jej plní. Což jím maso býků (statných) s piji krev kozlů? Dík obětuj Bohu Otci, Synu i Duchu svatému a co jsi Nejvyššímu slíbil, splň. A volej Mě v den tísně, já tě vyprostím (vytáhnu) a ty mi vzdáš čest.

Bezbožníku (raša) praví Bůh (Elohim): „Co máš co odříkávat má ustanovení a nést ve svých ústech mou smlouvu, když přece nenávidíš kázně a má slova házíš za sebe? Vidíš-li zloděje, držíš s ním (tak se ti líbí) a s cizoložníky máš své společenství. Svým ústům popouštíš ke zlému (ve zlém) a tvůj jazyk osnuje lest. Sedáváš, mluvíváš proti svému bratru, na syna své matky kydáš potupu. Tak jsi jednal, ale já mlčel. Myslils, že jsem docela jako ty. Já tě usvědčím a předložím to tvým očím. Uvažte to přece, kdo zapomíná-te na Boha (Eloah), abych nerval, a nebyl by, kdo by vyrval.
Kdo obětuje (zabíjí) dík, ten mi vzdává čest a rovná si cestu (a tam je cesta, na níž) na níž mu dám nahlížet do spásy (pomoci) Boží (Elohim).

E 50: AgfEGagfeD-DaaGAhćhhA-AaaGEfagfE-AaaGEfagfE2x-GfeDCdefgAE-EggAĆhagfED. 1543/F.Šebesta

1) Bůh silný, Pán, jenž v nebi přebývá, se slovy svými zemi ozývá; hlas Jeho znám je u všech národů
od slunce západu až k východu. Hle, slavně skví se ze Sióna zase Bůh velebný náš v dokonalé kráse.
2) Bůh náš přichází, mlčet nebude, vše oheň zničí, plamen před Ním jde. Pán maje vůkol sebe vichřici,
zavolá lid svůj k soudné stolici: „Nebesa, země, shromažďte mi svaté, při obětech mých do mé smlouvy vzaté.“
3) Spravedlnost jeho nebe hlásá nám, neb světa všeho soudce Bůh je sám. Slyš, lide můj, co pravím, pozoruj:
Ó Izraeli, já sám jsem Bůh tvůj; pro oběť tvou tě nechci obviňovat, že bys byl nechtěl mi ji připravovat.
4) Já oběť z tvých všech věcí nežádám, ba ani dar z tvůj, celou zemi mám.Mé srdce po tvých darech netouží;
mně obětí svou země poslouží.Neb zda Bůh věčný maso zvířat jídá? Nuž, jaké slávy oběť tvá mi přidá?
5) Však oběť chvály Bohu obětuj, své sliby Nejvyššímu vyplňuj, a vzývej mě v den svého soužení,
mám ucho hotové vždy k slyšení; i vytrhnu tě, zbavím všeho zlého, a ty mne budeš slavit z srdce svého.
6) Než bezbožníku dí Bůh v horlení: „Proč chválí jazyk tvůj mé zřízení, proč smlouvou mou se ústy chlubíváš, když - slov mých s kázní v lásce nemíváš? Když zloděje ty vidíš, hned s ním běžíš, svou nepravostí k hříšným přináležíš.
7) Zle mluvíš, jazyk tvůj lest ukrývá, i bratra tupí ústa jízlivá. To čině, domníváš se v bludu svém,
když mlčím, že tobě roven jsem? Ach, nemyl se, já navštívím tě v trestu a ukáži ti tvoji bludnou cestu.
8) Kdo na Boha v svém srdci nedbáte, zda naprosto rozumu nemáte? Když popadnu vás, kdo vás vyprostí?
Mne ctí, kdo vzdá mi oběť vděčnosti, kdo napravit své cesty v srdci touží, já spasení mu ukázat chci Boží.