7- Ševat

už tři roky čekám (Marek už čekat přestal), kdo se ozve na naše vyznání ZPÍVÁM, PANE, MEČ V RUCE MÁM, Když to vytisknete oboustranně a přeložíte na třikrát, budou z toho mít věřící děti užitek a radost. pavel

Dnes jsme dostali od Petra Martykána:
H 4,14 Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme.
Jk 1,19 Pamatujte si, moji milovaní bratři: každý člověk ať je rychlý k naslouchání,ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.
Jk 1,26 Domnívá-li se kdo, že je zbožný, ale přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame sám sebe a jeho zbožnost je marná.
Jk 3:2 Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo.
Př 18,20-21 Ovocem svých úst si každý naplní břicho, úrodou vlastních rtů se každý nasytí. Jazyk má moc nad smrtí i životem, kdo rádi mluví, jedí jeho ovoce.

Milí v Kristu!
Pán Ježíš je náš velekněz, který se za nás přimlouvá, abychom nejen v prvním plánu uvěřili Božímu Slo-vu, resp. postulátům víry, ale abychom žili podle toho, co vyznáváme svým ústy i o sobě . To v praxi znamená, že když se ráno cítím v depresi, vyznávám že radost Hospodinova je moji silou, že toto je den který Pán nám dal, že nejsem skleslý, ale požehnaný atd. Jak ke mně negativní bubáci postupně přicházejí, rozsekám je mečem Božího Slova a jsem ten den živ z víry. Znamení, zázraky, uzdravování, vyhánění démonů, poroučení hoře atd. se tak postupně stávají nikoliv událostmi, ale životním stylem. K takovému životnímu stylu rozhodně nepatří negativní výroky o vlastní osobě tlačené tělem, které jsou v nás hluboce zakořeněny a podporovány nevěřícím a v rámci falešné pokory i náboženským okolím. Proto se snažím dávat si pozor, jak daleko mohu zajít v tom, že se pohanovi stanu pohanem. Připojit se ze solidarity k jeho reptání by bylo hrubou, žel je poměr-ně častou chybou. Proto např. na otázku: Jak se pořád máš?, odpovím nikoliv "ujde to", nýbrž raději "výborně, jsem požehnaný Hospodinův".
Udržet na uzdě svůj jazyk ve vztahu k chybám druhých lidí je snadnější, než se zdržet negativních výroků o vlastní osobě vyřčených v opatrnosti těla, tj. v souladu s tělesným smýšlením. Přitom žádný negativní výrok o mé osobě ze strany jiných osob nemá takovou sílu, jako ten můj vlastní. Takové chybné myšlení vede k chyb-nému vyznávání, které není pokáním, ale nerozsuzováním Těla Kristova, jehož jsem údem, se všemi oslabují-cími důsledky. Pán vám žehnej! PeMa

7. Ševat, dnes slunce zapadá a tím končí dnešní půst pro poledník Líšťany v 16:29.

E88: MŮJ PANE, BOŽE SPÁSY MÉ. 1562 / V. Kučera
AfgaďĆHA-ĎććďćaćHA-AćhAGabGF-FgadeFED-DfgAĎaćHA-AbgAFgfED.

1) Můj Pane, Bože spásy mé, nářkem jsem žaloval ti za dne, teď v noci spínám ruce prázdné,
své ruce spínám k modlitbě. Modlitba stoupá k Tobě v lkání, své ucho nachyl k bědování.
2) Má duše syta útrapou, můj život přiblížil se k Prázdni, tam, kde jen úzkost hlasu zazní.
Tvář teď těch mám, co do jam jdou, tam, kde je tma, ač den je bílý. Jsem, jak bych žádné neměl síly.
3) Můj tábor mezi mrtvými. Jsem propuštěn jen k umírání, pro hrob. Jak v bitvě, když tě zraní.
Mávnou jen rukou, nezmíní. Spustils mě dolů, mezi stíny do temnoty a do hlubiny.
4) Napřel se na mne hněvu žár, Tvé přívaly mě pokořily. Vzdálils mě známých, a mě milým jsem
nečistý, jak v blátě cár. Tvář pro ně zlou mám, všem ohavnou. Jsem vězněm. Nevím, jak vyváznout. (můžete Hemanovi Ezrachimu a mě nějak poradit? Co by vás přimělo změnit se a milovat Pavlíčka a mě? Ne povrchně, ale agapeo.)
5) Mé oko plné zoufání pro zbědovanost zchřadlo, Pane. Vzývaly celý den dvě dlaně jen Tebe rozpro-stíráním. Chceš při mrtvých snad divem právě přízraky vzbudit k své oslavě?
6) Kdo ohlašuje při hrobích, tam dole až, kde nikdo nikde, Tvou věrnost srdce, milosti Tvé?
Kdo, Pane, kdo to vypoví? Zda známa tam, kde propastná noc, je spravedlnost, divů Tvých moc?
7) Já volal jsem Tě k svítání, má jitřní prosba předchází Tě. Však nejdu k jitru jako vítěz,
Tvůj hněv mě zpátky zahání. Proč, Pane, Ty mne zavrhuješ, proč přede mnou tvář zahaluješ?
8) Já nebohý, již v mladosti zasvěcen žalné smrti jámě, jsem nesl hrůzy tak bezradně, Tvé děsy, Pane, s hořkostí. Všechna ta hrůzná rozjitření mne vehnala až k odmlčení,
9) zalila mne jak spousty vod po celý den, a semkla kruhem. Loučím se s láskou, milým druhem.
A voda stoupá, stoupá proud! Vzdálils mne všech, vím, tak jako Ty. Důvěru šeptám do temnoty.

Žalm 88. Píseň. Zpěv doprovázený hudbou. Pro syny Korachovy k hudebnímu přednesu k nacvičení na machalat tlumeně. Uvažování od Hemana Ezrachi (1Kr 5,11 1Pa 2,6).

Hospodine, Bože (Eloah) mého spasení, za dne křičím, v noci jsou před Tebou. Kéž se má modlitba dostane před Tvůj obličej. Nakloň svého ucha k mému bědování, nebo má duše je na-sycena útrapami(zly) a můj život dospěl k šeolu. Jsem kladen na roveň těm, kdo sestupují v jámu, stal jsem se jako muž(gever) bez životní síly. Mezi mrtvými natažen, jako pobití, kteří leží v hrobě, jichž nevzpomínáš více, a oni jsou z Tvé ruky vyřazeni. Položil jsi mne do nejhlubší jámy, do temností, do propastí. O mně se opírá (Na mně spočívá) Tvá zloba a utlačuješ (pokořuješ) všemi svými přívaly. Selah.

Vzdálil jsi ode mne mé známé (viz můj adresář), učinil jsi mne jim velmi odporným (ohavnostmi. Jsem uzavřen a nemohu nijak vyváznout (ani Pavel, a ostatní mí příbuzní zaplatili za vyváznutí zradou). Můj zrak slábne (že 18.1. mám operaci šedého zákalu na levém oku) zbědovaností, volal jsem Tě, Pane, k tobě jsem rozprostíral po celý den (každého dne) své dlaně. Což se projevíš předivným (divotvorným) při mrtvých? Zdaž povstanou mátohy, aby Tě vyznávaly? Selah.

Což se vypravuje Tvé milosrdenství v hrobě, Tvá věrnost (pravda) na místě zániku (abadon Jb 26,6 28,22 Z 9,11)? Bude v temnotě poznána Tvá divotvornost (předivnost) a Tvá spravedlnost v zemi zapomnění? A já, Pane, křičím k Tobě a má modlitba Ti vychází z jitra vstříc (Tě z jitra předchází). Proč zavrhuješ, Pane, můj život (duši), zakrýváš přede mnou svou tvář? Jsem ubohý, od mládí zmírám. Snáším Tvé hrůzy, jsem bezradný. Přes mne přešla Tvá rozjitření (Tvé žáry), Tvé děsy mě zdrtily. Obklíčily mě jako vody, po celý den (každého dne) mě obléhají. Vzdálil jsi ode mne milujícího i přítele (toho, kdo miluje i toho, kdo má rád).

Mými známými je temnota. mirek.venc@seznam.cz