19. Kislev

Ivanko, už jsme zase pospolu, připraveni u stolu.
pavel

Promiň,“ odpověděl jsem, „všechno dobře znám, ale občas na to zapomínám.“ „Časy, kdys zapomínal, Ho stály víc než potřebuješ nyní vědět, ale kdybys toto zapomněl v budoucnu, stálo by to teď tebe víc, než dokážeš unést. Pán přenesl odpovědnost za tuto pravdu na tebe. Nade vše potřebujeme Pána, ale také potřebujeme i VŠECHNY Jeho lidi. V Jeho lidech najdeme toho Pomocníka, toho, který nás přivede k pravdě, a přivede nás k Synu.
Nyní vysílá své posly. Někteří budou staří a moudří. Jiní budou mladí a málo zkušení, ale budou znát Jeho hlas. Ale nepřítel bude také vysílat své posly, aby zasel zmatek. I to je součásti našeho výcviku. Někte-ří budou svedeni posly nepřítele jen na chvíli, jiní kvůli nim utrpí ztráty, ale ti, kteří milují Pána a Jeho pravdu, nebudou svedeni nadlouho. Ti, kteří Ho milují a milují Jeho pravdu, budou pravdu znát. Ti, kteří budou na čas svedeni, se z toho poučí, a budou v nadcházející době užíváni k odhalení svůdců.
Někteří z těch, kteří byli v minulosti nejvíc svedeni, se stanou těmi nejsilnějšími díky své moudrosti. Moudrost je znát Jeho hlas a následovat Ho. Už se od Něj nenechají odvést, rozptýlit. Nesuď ostatní podle jejich minulosti, ale podle toho, čím se stali. V následovnících Moudrosti se slabosti změní v silné stránky. Nikdo není silnější ani důvěryhodnější než ti, kteří znají Jeho hlas a následují Ho.
Nepřestávejme povzbuzovat Jeho lid, aby poznával Jeho hlas. Musíme popohánět Jeho proroky („na-bíjejme jejich baterky“), aby konfrontovali a odhalovali falešné proroky. Toto poselství poneseme až do konce. Jsme vysláni, abychom pomohli vybudovat Jeho komunikační linky těm, kteří budou Jeho vojáci ve velké bitvě, která přichází. VŠICHNI Jeho lidé musí znát Jeho hlas. Již brzy přijde čas, kdy všichni, kteří Jeho hlas neznají, budou svedeni temnotou. A ti, kteří znají Jeho hlas proto, že znají Jeho, svedeni nebu-dou.“
Jak orel promlouval, jeho slova mě obmývala stejně jako v přítomnosti Moudrosti. Neviděl jsem Ho, ale byl přítomný. ON ke mně mluví. Očima jsem toho moc neviděl, měl jsem čistou mysl, která mi umožni-la porozumět. Vždycky jsem cítil, že mám chabou paměť, nyní však toho Pán říkal mnohem víc než kdyko-liv předtím, přece jsem si pamatoval každé slovo, které řekl skrze někoho jiného. Poznal jsem, že to byla moc Ducha svatého, který přenáší všechny věci do naší paměti, připomíná všecko, co Ježíš činí i učí. V Něm bylo stejně snadné dívat se dopředu nebo dozadu v času, jako dívat se teď okolo. A orel pokračoval:
„Toto místo se zdá být zatuchlé a staré, protože sem už dlouho nebyl vpuštěn čerstvý vzduch. Našels dveře a vstoupils do nich. Stejné dveře, které tě sem přivedly, tě mohou dovést zpět do soudní síně. Co jsi tam v soudní síni obdržel?“ „Moudrost a porozumění,“ odpověděl jsem. „Jedním slovem jsi obdržel MI-LOST,“ odpověděl orel. Soudná stolice je zároveň trůnem milosti. Můžeš tam jít kdykoliv bez obalu.“ Když toto řekl, otočil jsem se, abych se podíval na dveře za mnou. Nyní jsem je viděl krásnější, než při vstupu do soudní síně. Otevřel jsem je a znovu vstoupil.

The Call. Povolání.
Díval jsem se na Moudrost, a ta mě otočila, abych mohl znovu spatřit soudní síň. Překvapilo mě, že všichni, které jsem tu předtím potkal, stáli přímo za mnou. Ještě překvapenější jsem byl, protože nyní vypa-dali mnohem slavněji než před tím. „Oni se nezměnili. Ty jsi se změnil. Tvoje oči se víc otevřely, vidíš lépe než před tím. Čím jasněji jsi schopen vidět mne, tím lépe mě uvidíš v ostatních.“
Podíval jsem se na apoštola Pavla. Měl nepopsatelně královský vzhled. Měl velkolepou autoritu a dů-stojnost, a zároveň z něj vyzařovala taková pokora, že by i ten nejnižší prosťáček venkovan nebo hříšník se nezdráhali se mu přiblížit. Zaplavila mě touha se mu podobat. Pak jsem se podíval na ostatní – měl jsem pocit, jako by to byla ta nejbližší rodina a přátelé, jaké jsem kdy poznal.
Je skoro nemožné popsat, jak jsem je miloval, a věděl jsem, jak nesmírně milují mne. Žádné společen-ství na zemi se s tím nedalo srovnávat, ale to nejlepší, co bylo na zemi, bylo nějakým způsobem předzvěstí, ochutnávkou. Nebyla zde přítomná žádná domýšlivost, pozérství ani škatulkování. Každý znal každého kompletně a láska byla zdrojem každé myšlenky. Věčnost s touto rodinou bude mnohem lepší, než jsem si kdy představoval. Velice jsem chtěl je všechny s sebou vzít, ale věděl jsem, že oni nemohou své místo opus-tit.
Moudrost znovu odpověděla na mé myšlenky: „Budou s tebou stejně, jako jsem s tebou já. Pama-tuj si, že oni jsou ten velký oblak svědků. I když je nevidíš, jsou ti tak blízko jako nyní. Všichni, kdo mi sloužili od počátku, jsou jedno tělo, a také s tebou budou v tom, co přichází. Ale já budu v tobě.“

Žasnul jsem, jak cokoliv, do zažijeme ve věčnosti, bude lepší, než to, co můžeme najít zde v soudní sí-ni. Souzena byla každá myšlenka tím, že byla ozřejmena. Pokud zde nebyl žádný pokus cokoliv skrýt, byl to soud k osvobození a ne k potrestání. Svoboda přišla tím, že bylo všechno osvětleno, takže tady byla touha každého srdce své chyby a nedostatky odhalovat a vystavit. Láska byla tak velká, že jsem věděl, že všechno bude přikryto a obnoveno.
„Vše, co cítíš v Mé přítomnosti, je pravdivé=skutečné,“ pokračovala Moudrost „Láska a blízkost, kterou zde se svými sourozenci zakoušíš, je skutečná. Všichni jste ve Mně jedno, a v této lásce poros-teš, stejně tak, jako porosteš ve Mně. Když v té lásce porosteš, tak ti pomůže, aby i ostatní vstoupili do svobody, kterou jsi zde zažil. Když mí lidé, kteří nyní chodí po zemi, přijmou mé pravé soudy, budou chodit ve svobodě, která mně umožní se dotknout světa mou láskou.
Stále toužím, aby nikdo nezahynul, ani neutrpěl ztrátu, když sem přijde. Kdo dosud nejsi Jeho, padni před Králem a odevzdej se Mu! Kdo už jsi Jeho, nechej se obřezat! Kdo už jsi obřezaný, běž, abys získal korunu! Toužím, aby všichni soudili sami sebe, abych je nemusel soudit já. Můj soud již brzo přijde.