19. Ševat Pavlu Třeštíkovi poděkování

Di do prdele ty mi nebudeš říkat respektive psát co mam dělat.

Taky tě zdravíme, Pavle, a máme pro tebe další Boží Slovo. Pán ti rozumí, můžeš mu to říct přímo, a neumíš-li, od toho máš přece "jazyky".

19. Ševat, dnešní půst končí v 16:47, žalm 93:
Žalm 93. Hospodin kraluje. Oděl se v důstojnost. Pán se oděl, opásal se silou. Také upevnil (bude upevněn) okrsek světa, aby nezakolísal. Připraven (Upevněn) je Tvůj trůn odedávna, od věčnosti jsi TY. Proudy pozdvihly, Pane, proudy pozdvihly svůj hlas, proudy pozdvihují svůj jekot. Nad hukot (hlasy) mnohého vodstva, nesmírných (velkolepých, znamenitých) přívalů mořských, nesmírný je na výsostech Pán. Tvá svědectví jsou velmi spolehlivá (věrná).
Tvému domu, Pane, sluší svatost po délku dnů.

E93: GEFggaććhĆ-ĆAĆhgagĆAG-EfgAGfdeeD-GggAĆćhĆAG. Ž1562 / J. Strejc, S. Radechovská
1) Pán slávou oděn je a mocností, přepásán silou a důstojností,
On stvořil svět a jej udržuje, že v základech se nepohybuje.
2) Trůn svůj ON stálý bez proměnnosti mocně sám utvrdil od věčnosti,
ač přívaly svůj hlomoz zvýšily a vlny příboje se tříštily.
3) Ať se moře vzteká a bouří, až k nebi svými vlnami kouří,
Pán silnější je nad zvuk vod mnohých, silnější nad příboje vln možských.
4) Tvá jsou, ó Pane, svědectví pevná, Tvá sláva a všechna Tvá moc divná,
ji slovem svým a skutky mocnými osvědčuješ před syny lidskými.
5) Nižádné tedy světa bouření Tvou slávu nezruší a nezmění
a domu Tvému svatost nevezme: to obojí na věky zůstane.

V mnoha případech vzdorujeme nejvíc těm, které nejvíc potřebujeme, aby nám přinesli správný balanc a pohled na naše představy pravdy. Věta z nové publikace Překonání rasizmu. Příloha,

II. Moc uzdravování.

Jsme uzdravováni Pánovými ranami. V jistém smyslu i my získáváme autoritu pro uzdravování skrze místa, kde jsme sami byli zraněni, když se ty rány zahojí. „Sinavice“ = jizvy. I když se rány ča-sem zahojí, zůstává na tom místě větší citlivost. Kdo byl týrán, bude citlivější k těm, kteří byli také týráni. Když je týraný člověk opravdu uzdraven, bude nejenom opravdu svobodný, ale bude mít schopnost přinést uzdravení ostatním s podobnými zraněními.
Afroamerická rasa v budoucnu uchopí kříž, a ti, kdo obdrží uzdravení svých zranění, začnou mi-lovat ty nesnesitelné náfuky bílé američany takovou silou, že budeme všichni touto láskou osvobozeni. K témuž je u nás povolána romská menšina. Strýček Tom z knížky Chaloupka strýčka Toma byl pro-rockou postavou. I přes všechno týrání, které utrpěl rukama svých majitelů, byl svobodnější než oni a byl ochoten použít svou svobodu tím, že by položil svůj vlastní život, kdyby to znamenalo spasení je-ho majitelů. Až budou afroameričtí věřící plně uzdraveni, přinesou obnovu a pravou duchovní svo-bodu celému národu. Naši milovaní Kristovi Romové v Československu, co vy na to?Pomůžete nám hledat Pána, uvidět Ho, přijít k Němu, zůstat u Něj a společně s vámi sloužit Jeho Království zde a nyní?
V centrech amerických velkoměst povstanou koinónie, které se na konci stanou Boží svatyní. Budou to místa, kde přebývá Boží sláva a přítomnost. Největší Boží pohyb, který Amerika kdy zažije, vyjde z center velkoměst. Předměstské církve mohou mít zlato, ale budou závidět církvím z center, které budou míst slávu. Moudří vezmou své zlato a použijí je k vybudování svatostánku pro Pána, kte-rý nebude vybudován lidskýma rukama, ale z lidí, tedy církev, která tím pádem dosud v Americe není.

Amerika je národ, který se skládá skoro ze všech ostatních národů. Je základem velikosti, která byla dosažena, globální společnosti. ale je také základem našich největších problémů. Máme potenciál dotknout se alespoň počátků Boží slávy, jaký má jen málo národů. V našem národě je založeno mnoho letničních společenství. Lidem se říká, že toto je místo, kam mají přicházet. Ve Skutcích se říká, že k Pánu a Jeho Tělu budou přicházet lidé z celého světa, z každého etnika a jazyka. S 2,5 Máme tu nej-lepší příležitost ukázat řešení jednoho z největších světových problémů. Až přijde náš velký den, mu-síme být podobni prvním „letničním“ S2,1, že byli všichni spolu, v souladu, byli jako jeden akord. 4
Amerika dospěla k takovému stavu, kdy zažijeme to největší vítězství nebo tu největší prohru. Tato mocná pevnost posledních dní bude na našich březích buď poražena nebo porazí nás. Buď Ame-rika povstane do větších výšin jako národ a světový vůdce, nebo padne jako jakákoliv předchozí svě-tová velmoc. Pokud tento nádherný potenciál neuchopíme, budeme zničeni našimi problémy.

Když Pán popisoval soud nad národy, řekl, že rozdělí národy na ovce a kozly. M 25,31-6 Ovce ho budou následovat do Jeho Království a kozli půjdou do věčného zatracení. Jejich odlišující charak-teristikou je, že ovce jsou ti, kteří mu dali napít, když měl žízeň, najíst, když měl hlad a jako cizince ho vzali k sobě pod svou střechu. M 25,35 Když se tázali, kdy to udělali, odpověděl jim: „Amen, říkám vám, že cokoliv jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mne.“ v.40

Základním kritériem, podle něhož budeme souzeni, bude naše jednota s těmi, kteří jsou odlišní. Celé národy budou tímto způsobem odděleny. Víme, že na konci podlehne mnoho národů příšerné zkáze, ale také víme, že některá království tohoto světa se stanou královstvími našeho Pána. Z 11,15 Národy, které budou rozsouzeny jako ovce vstoupí do Jeho Království a budou to ti otevření sirotkům, vdovám, opuštěným, nuzným a cizincům, ve kterých bude svým Duchem přítomen Kristus.

To je základní kritérium, podle něhož budou národy souzeny, a je to také důvod, proč nám Pán udělil svá požehnání pro Ameriku a další národy podle míry, kterou má. Rasizmus projevuje dva z nejzákladnějších problémů lidského srdce – strach a pýchu. Můžeme vstoupit do Božího Království tím, že mu čelíme, potlačíme strach i pýchu a přijmeme „toho nejmenšího“, od nás odlišného. A v něm Krista. Pokora je základní rys, který nám umožňuje být otevření k těm, kteří jsou od nás odlišní. Tak ostatním pomáhá snížit svou obranu proti nám. Protože Bůh dává milost pokorným Jk 4,6. Překonání tohoto problému nás přibližuje jako nic jiného milosti Boží. Přidáme-li k pokoře agapé=lásku a bude-me oddáni tomu, abychom budovali jeden druhého, když nebudeme jeden druhého strhávat, potom budeme stavět základy Království.

Uzdravování kulturních ran. Jako kulturní hříchy se budou předávat z generace na generaci, dokud se lidé neobrátí a nebudou vyznávat hříchy svých otců a neodvrátí se od nich. Ve staré smlouvě vidíme tak často tuto modlitbu. Vyslovovali ji nejspravedlivější muži jako Daniel, kteří sami neměli s hříchem nic společného. Rozuměli tomuto principu a byli ochotni to udělat pro svůj lid. A je to zá-kladem kříže a je to pravá přirozenost Krista a těch, kteří jsou Kristu podobni.
Biblické pokání je mnohem víc, než jenom říct: sorry, nebo dokonce i cítit lítost. Je to odvrácení se od našich zlých cest. Církev na jihu byla jednou z bašt, kde se zrodily pomatené teologie a filosofie, ospravedlňující a podporující otroctví. I když je dnešní shromáždění jižních baptistů velmi odlišné od toho původního a mnoho z jižních baptistů bojovalo v předních liniích proti rasizmu, tak existuje dů-vod, proč je jedenáctá hodina v neděli dopoledne nejsegregovanější hodinou týdne. Ve shromážděních jižních baptistů se stále vyskytují bašty rasizmu. I v mnoha dalších denominacích hnutích. Na př. chebští romové se už nescházejí ve Vinici a byl by, Ivanko, zázrak, kdybys ty sama našla ve Vinici v pondělí večer vietnamské shromáždění a kdyby tě přijali a ty je a byli byste jedno v Kristu. To byste Chebem pohnuli.
Není to myšleno jako ukazování si prstem na jakoukoliv skupinu. Celá církev je jednou z bašt té-to nejmocnější nepřátelské pevnosti – rasizmu. Zeptejte se všech v Křesťanských sborech a společen-stvích, jak Kristu získávají Romy, Vietnamce, Ukrajince a kolik jich mají ve staršovstvu a kolik jich káže na konferenci v Třinci nebo v Brně. Je to také jeden z důvodů, proč existuje tolik denominací. Ale jednou bude církev osvobozena a jižní baptisté budou pomáhat při našem EXODU - vyvedení z této hrozné temnoty, která se nyní rozprostírá po zemi. Jižní baptisté jsou na pokraji OBNOVY, a ta bude zažehnuta jejich houževnatým útokem na tuto zlou moc rasizmu. Církev jižních baptistů může mít tu čest pokračovat ve stopách Martina Kinga juniora, měli by převzít vedení v této velké bitvě proti svě-tovládci rasizmu. Jednou jižní baptistická církev do tohoto boje vstoupí a povede jej. Pán se těší z vy-koupení. Je to Jeho základní džob. Bude se těšit z toho, že vezme to zlé, co bylo v církvi jižních bap-tistů, a využije to pro dobro - a zničí tím opravdové zlo, které se snažilo využít církev. 5

Světlo církve. Rasizmus je jedním z největších světových problémů a my musíme ukázat světu odpověď na tento problém. Ale nebudeme mít duchovní autoritu nad těmito pevnostmi nepřítele, po-kud budeme mít tytéž pevnosti v nás samých. Musíme rozpoznat, že dnešní církev je stále ještě jednou z nejmocnějších bašt rasizmu. Je to jedna z nejsegregovanějších institucí ve světě. Samozřejmě jsou tu i světlé výjimky, ale všeobecně je to pravda. Duchovní úzkoprsost převažuje jako přirozenost. Pracuje v nás, když soudíme jiné církve, hnutí nebo lidi jako méněcenné, nebo se jich bojíme, protože nejsou součástí naší grupy. Tato duchovní forma rasizmu je kořenem mnoha rozdělení a denominací v Těle Kristově. Když Pavel zaznamenal kvalifikaci pro starší v církvi, upřesnil, že mají být pohostinní. T 1,8 V původním řeckém textu stojí: „Ti, kteří prokazují pohostinnost cizincům a příchozím, vetřelcům.“ Jednoduše tím chtěl říct, že příklad církve – starší - má být otevřený těm, kteří jsou odlišní. A to je známka nejen pro pravou duchovnost. Člověk, který není otevřený odlišným lidem, je buď pyšný ane-bo nejistý na to, aby mohl vést církev. Ach, plzeňští kazitelé, už se pavlíčka tak nebojte! Nepere se.

Přirozenost naší jednoty. Zatím co bude celý svět upadat do chaosu etnických konfliktů, za-čne církev růst v jednotě. A to neznamená, že máme být všichni stejní, ani že se máme podrobit stejné organizační struktuře, stejně jako se manžel nestane jedním se svou manželkou tím, že se bude snažit z ní udělat muže. Naše jednota je založena na rozpoznání a ocenění našich rozdílných rysů.
A celé stvoření odráží Pánovu lásku svou odlišností. ON vytváří každou sněhovou vločku, list, strom i každého člověka odlišné. Rozdíly nejsou vytvářeny pro konflikt, ale abychom jeden druhého potřebovali a doplňovali. Jen proto, že stále pokračujeme ve své oddělenosti od Pána, hledáme jen ty, kdo se podobají nám, místo abychom v druhých hledali Jej. Pokračující oddělenost od Pána má za dů-sledek pokračující nejistotu, a proto vnímáme tyto rozdíly jako hrozby. Proto, když opravdu hledáme Pána, najdeme Ho – a vidíme pavlíčka s tatínkem.
Z toho nevyplývá, že v budoucnu nebudou dogmatické a procedurální rozdíly, které způsobují konflikty mezi církvemi a hnutími. Jen na nich nikomu nebude záležet, protože život je víc, lidé jsou víc. Pravou jednotu církve nenacházíme v kompromisech našich přesvědčení. Většina rozdílů, které v církvi vyvolaly konflikty a rozdělení, nejsou tak důležité, aby Tělo Kristovo rozdělily. V mnoha pří-padech vzdorujeme nejvíc těm, které nejvíc potřebujeme, aby nám přinesli správný balanc a pohled na naše představy pravdy.

Jako třicátník jsem v církvi zažil mnoho rozdělení. Nebyla založena na upřímném sebevydání pravdě. Lidé používali doktríny nebo procedury jako výmluvu, ale pravým důvodem za každým roz-vratem byla teritoriální obrana – to je moje! To je naše! Jdi pryč! Jděte pryč! Nejsmrtonosnější a nej-sobečtější zlo v církvi a kořen našeho duchovního rasizmu. Rasizmus posiluje ducha smrti a tento duch zabil pravděpodobně víc církví a hnutí než jakýkoliv jiný nepřítel. Dokud nebudeme osvobozeni od tohoto nepřítele, nebudeme mít duchovní autoritu nad lidskými záležitostmi. Jedinou odpovědí pro nás a pro svět je kříž. Kříž strhne oddělující zdi a osvobodí nás, abychom mohli vejít do pravé jednoty.