16. KISLEV

Od: Petr Martykán
Ahoj Pavlíku, děkuji ti za zaslání textů. Zvláště kvalita překladu The Call je vynikající, osvěžující. Překladatelka i korektor odvádějí skvělou práci. Poznámky kurzívou (jimiž nejsem nijak pruzen) text vhodně doplňují.
Přikládám něco z došlé pošty, co se ti možná bude líbit. PM

Děkujeme, a vrátili jsme se k textu dva roky starému v Kislev, kdy s námi byl ještě Marek a očekávali jsme na vás VŠECHNY, až jste přišli v Ivance.
pavel

16. KISLEV, PC si pamatuje Kislev před dvěma roky. A co vy, VŠICHNI? Pamatujete?

26.Chešvanu 5769 (24.11.2008) 10.33 přicházím mezi vás, milovaní bratři, abych vydal svědectví o svém i vašem svrchovaném Bohu a Jeho Všezahrnujícím Kristu, aniž bych cokoliv tajil o své slepotě, hluchotě, jak praví Písmo ve Z 3,17, mizernosti, chudobě, opuštěnosti a bezradnosti. Co se stalo? Dostal jsem balík od Vovčokových z Vejprnic, ořechy, bábovku a Cestou života 2007. Tam váš adresář a emaily, a uvnitř např. články mého bratra a druha mladých let Jaroslava Mareše nebo jeho syna (jos nevěděl, který z nich je psal). Užasl jsem ve své samotě – ano, tak to je. A navíc: psal mi k narozeninám mým (74) 7.1. i k Ma-řenčiným (70) 11.1. i o nás 12.2.2007 Ml 3,16 „Tehdy ti, kteří se bojí Hospodina, ti mluvili jeden k druhému. I pozoroval Hospodin a slyšel, a psána jest kniha pamětná před Ním pro ty, kdo se bojí Hospodina a myslí na Jméno Jeho.“ A dole: Bůh nás posuzuje podle toho, co děláme, nikoliv podle toho, co o nás říkají jiní lidé. Amen. Děkuji Ti za to, Můj Spasiteli, Králi i Soudče. Když se teď jako denně modlím podle Písma za všechny lidi, připomínám vás všechny od jara 1948, kdy jsem mezi vámi uslyšel radostnou zvěst a byl nalezen a přijat mezi vykoupené drahou Krví Pána Ježíše Krista.

Milujeme vás. Včera jsem dokončil psaní: Denní život místní církve. Je v příloze. Na konci je spojení na nás: Pavel+Marek+mv Vencovi, 33035 Líšťany 55, 377 915 039, mvencstarsi@email.cz, nepřetržitá služba, hledáme spolumodlitebníky a bratry ke koinónii dle Skutků. Účet 0108930576/0300.

1. Kislev 5769 – slavnost novměsíce (28.11.2008 8.06)
Slunce spravedlnosti, jak se těším na život ve Světle tam, kde už nebude slunce ani měsíc. Děkuji za PC podporu mé paměti, prohlížím si psaní z l. a 6. Tišri a vzpomínám, a protože se tento týden rozšířil okruh mých milovaných bratří a sester, zkusím tu odpočívat s nimi podle Písma 4M 28,11. Obětuji Tobě oběť chvály vždycky a dělím se s bratřími o sebrané koše drobků, včetně Tvých vlastních slov:

M O J E * V Ý Z V A * K * V Á M (praví Pán, a vy rozsuzujte):

Žádný mistr nemá tolik učňů jako JÁ. Mám pro vás každého službu přímo na míru, pro kterou vás připravuji od života matky. Josef zachraňuje Izraele od hladu, Samuel postavil stranou kněží, z nichž byl, aby uvedl krále. Malá služka se dostala násilím do otroctví k Námanovi, aby mu vydala svědectví (který křesťan by jí dnes v Československu uvěřil? Snad nějaký katolík.) v době, kdy tolik potřeboval pomoci. Dokonce oslice radila velikému prorokovi a jiná mi zase sloužila při Mém vjezdu do Jeruzaléma jako Králi. Nereptej na stav a postavení, ve kterém jsem tě povolal, ani na úkol, který ti svěřuji ve Svém Těle. Mnozí reptají. Touží cosi dělat, ale Bůh jim dává na práci něco jiného. Ucházejí se o to, být zde, ale Boží záměr je vede jinam. Když začneš hledat své místo v Mém Těle, uvědom si, že tu nejde o něco, o čem bys měl být vyslechnut, nebo co by sis dokonce měl sám vybrat nebo vysnít. Boží záměr s tebou v Mé církvi pochází z doby ještě před tvým narozením, Jeho předzvědění připravilo místo a okolnosti a tvou cestu dřív, než jsi se narodil. Ananiáše mohlo Saulovo povolání překvapit vzhledem k tomu, co o něm do té doby slyšel. Ale celá životní cesta každého Božího dítěte je Bohem úžasně připravena.

Všemohoucí rozhodl, čím dítětem budeš, v které zemi, povodí a místě a do jakých poměrů se naro-díš. I když si, jako většina dětí, myslíš, že jsi se nenarodil tomu správnému otci nebo matce. Jiní si zase chválí své rodiče, ale rádi by vyměnili své bratry či sestry, dobu, klima apod. Josef však praví: Bůh obrá-til všechno v dobré, aby učinil to, co vidíte zde a nyní, a při životě zachoval lid mnohý.“ 1M 50,20. Jedna z největších příležitostí pro obdiv a chválu Boží je vidět Boží ruku při těch, které vyvolil.
Davidovo dílo začalo Goliášem, ale David se naučil bojovat již jako dítě, když pásl otcovy ovce. Říká v 1S 17,37: „Hospodin mě vytrhl z moci lva a z moci medvěda…“ Takže byl přichystán k utkání s Goliášem a věděl, kde je zdroj vítězství.
Petr byl zase rybářem a srostl se sítí, proto mohl pochopit to veliké prostěradlo z nebe v Joppe lépe než kdo jiný. Pavel nalezl Akvilu a Priscilu, protože sám byl vyučen výrobě stanů. Nemusel se tomu teprv učit, aby mohl nalézt obecenství v této církvi v domě, v manufaktuře, a aby se jim mohl stát pomocníkem a nalézt u nich společný život v Těle se vším zaopatřením. Tak se Akvila a Priscila stali Božími svědky, kteří přesně vykládali cestu Boží. S 18,26 V době začínajícího úpadku byl do Efezu poslán Timoteus, který znal Písma od svého dětinství…

Svrchovaný Bůh nejedná náhle, živelně, a vůbec nečeká na naše podněty a pocity, či dokonce názory. Oč Mi jde, jsou Moji vyvolení, a každou operaci jsem připravil ve svém úradku dávno předem. 1
Proto jediné, čeho je ti třeba při Mé výzvě, je tiché soustředění a naslouchání, doprovázené naprostou důvěrou a očekáváním toho nejlepšího a jedinečného. Ne reptat ani zpyšnět při výzvě Boží. Není komu závidět, protože to, co považuješ za výhody jiných, by se tě netýkalo. Nezáleží přece na něčí vůli nebo na něčím běhu o závod, nýbrž na Božím smilování. Ř 9,16 *

Tvůj podíl na Mém Těle, tvé narození, přirozená výbava a výchova – všechno Bůh ustanovil a řídil předem. Ta cesta je Jeho cestou. V Mém světle hledíš zpět na svůj život a s kořením se uznáváš, že Bůh vše připravil. Není třeba se strachovat, že jsi v něčem pochybil, nebo že o něco přicházíte. Zaujme-li tvé srdce správný postoj, pak opravdu máš odpočinutí, nejen včera v sobotu, ale i dnes v tom hektickém prvním dnu po sobotě, i v těch dalších. Máš-li jít s Pavlíčkem odpoledne do shromáždění v Hořovicích – uvidíš. Stejně na to nemáte. A i kdyby vás konečně pozvali domů, Pavlík má povinnost jít do školy. Odpočívejte ve Mně.

JSEM, který jedná a začal již před stvořením všeho. Chci-li mít speciálního služebníka nebo potře-buje-li církev zvláštní pomoc, jsem vždy v pravý čas připraven. Věř Mi, ještě nikdy jsem se nesetkal s nějakou nesnází a nikdy jsem nic neopominul. Ve vaší historii je vždy přítomna Má ruka. Jsem Bůh silný, nadpřirozeně silný. Vidíš to? Vyznáváš? To závisí na míře Tvého světla, na tom, jak jsi Mi blízko, a dobře víš, že teď ke Mně stoupáš. Pokračuj. Pavlova slova: „Každý ať zůstane v tom, v čem byl povo-lán“ 1K 7,20 vyjadřují, jaký má být tvůj postoj k prozřetelnosti. Ani, jsi-li evangelickým farářem nebo otrokyní v „domě lásky“, když tě povolám, pokračuj, a čekej na Mně, až tě odtud vyvedu. Když budeš svědčit o Mně živém na věky věků v Těle, spíš tě oni brzo vyhodí.
Vidíš-li Boží úradek, bude ti toto Slovo, tebou vyznávané, skalou bezpečí. Bůh povolal každého z vás osobně a připravil i vybavil vás pro úkoly, které vám vybral předem. A Moje milost vás k nim uchvacuje. Pavel vyjadřuje pravdu slovy F 3,12 „Nemyslím si, že bych toho všeho už dosáhl; to jistě ne. Snažím se však ze všech sil, abych to získal, když mne již získal Kristus.“„…spěchám, abych to plně uchvátil, poněvadž jsem již sám byl uchvácen Kristem.“

D u c h p r a v d y .

Řekl jsem vám více než jednou o potřebě mít zjevení božských věcí. Vidět Boží úmysl (úradek), abyste viděli Mne a Mé dílo v sobě i Církev – Mé Tělo. Řekne-li ti Ládík: „Já to nevidím! Co mi pora-díš?“ musíš se obrátit na toho, který zjevení spravuje. Duch svatý je ti velmi blízký, přebývá ve tvém srd-ci, a je ochoten přispět tobě i tvému bratru Pavlovi i sestře Sofii skrze tebe na pomoc, když ji potřebujete a stojíte o ni. Je to Duch svatý, který vám svědčí o Mně, zjevuje Mě a uvádí vás ve všelikou pravdu. J 16, 13. Ve svých mdlobách se neustále vracejte pro tuto pomoc, tak plnou milosti, neboť ji neustále potřebu-jete; stejně pro počáteční zjevení božských věcí vašim srdcím, i v kázni, která musí následovat, než se zjevené stane tělem – konanou zkušeností vašeho života. Prvním zjevením otvírám dveře tvému pochodu vpřed, dalšími tě uvádím na cestu pokroku. To první zjevení je základem, další pak jsou stavbou založe-nou na tomto základě.

Jste naprosto závislí na Duchu pravdy. Bez něho byste neuměli cestu započít, bez kázně Ducha sv. ji však nemůžete dokončit. Obě stránky díla Ducha svatého: zjevení i kázeň (káznění, výchova) jsou stejně důležité. Můžete s Ním v obou počítat a spolupracovat. Otec pojal záměr. Syn ho vykonal. Duch svatý zjevuje a uděluje, co jsem vykonal pro vás. Přijímáte dokonale dokončené dílo Mé, neboť jsem řekl: „Do-konáno jest!“ – a posadil jsem se na pravici Velebnosti Otcovy na výsostech.
Věříte ve Mne i v Mé dílo. Proč byste měli pochybovat o tom, že Duch svatý dokonale dokončí dílo, které jsem mu svěřil, a které při vás již započal? Jako Mé dílo se přesně kryje s Otcovým úmy-slem (neudělal jsem ani o skutek více či méně a ani slovo jsem neřekl navíc či nedořekl), tak Duch svatý p o s t a v í každé Mé slovo a rozmnoží Mé Tělo v dokonalé Nebeské Město. Všechna úplnost ducho-vní skutečnosti (=Pravdy), která je ve Mně, vám patří a bude vám přivlastněna Mým Duchem, který vás uvádí do veškeré pravdy, do plné duchovní skutečnosti. Sami byste ji nemohli dosáhnout, ani ji vidět, ani si ji přát. Nejde tu vůbec o vaši způsobilost nebo o vaši vlastní sílu.

Duch svatý je absolutně věrný a ON dokoná všecko, co jsem mu svěřil. Nauč se na Něj spoléhat, Jemu se poddávat, Jím se nech vést i vychovávat. 2
Počítej s oběma stránkami Jeho díla: přijímej zjevení i následnou kázeň, s níž pečuje, abys žil hodně toho povolání. Předně vám zjevuje povahu a rozměry božské skutečnosti, a za druhé vás potom uvádí do každé podrobnosti té skutečnosti, kterou vám předtím zjevil. * Když se rozhlédneš, vidíš mnohé Mé děti, jak nemají ve svém životě nic, co by mluvilo o plnosti. Nemají ani tolik, kolik sami potřebují, a nemyslí vůbec na to, aby mohli dávat. Proč jsou tak chudí? Nepřijímají Mé Slovo, a když je přijmou, nepodvolí se kázni Ducha svatého. Zjevení přijmou, ale pak bojují tělem=přirozeností proti Bohu.

Proto nenaslouchej řečem nevěry „starých věřících“ a sám se nevyhýbej kázni Ducha svatého. ON dopustí úzkost a chudobu, jak je psáno Ž 4,1 „TYs mi v úzkosti prostranství způsoboval.“ Jk 2,5 „Což nevyvolil Bůh chudé tohoto světa, aby byli boháči ve víře a účastníky Království?“ Ó halelu-Jáh 2x jsi tak dobrý, dobrý… Děkuji za tu poslední známku na dopis pro Péťu Zemana a za mínus 917 Kč na kontě 0108930576/0300, jen se nesmím flákat a přijímat a přijímat TVÉ SVĚTLO A TVÉ SLOVO a distribuovat je. Jen tě prosím za všechny ty neštastné úředníky na příjmu, aby se nad Tebou nepohoršovali a předali manu a živou vodu hladovým a žíznivým. Děkuji Ti Otče ve Jménu Ježíše.

Účelem úzkosti je, aby tě vedla k hlubšímu spojení se Mnou a tak na prostranství. Účelem tvé chu-doby je být ti cestou KE MNĚ a k bohatství. Nepřeji si, aby dopuštěná úzkost a chudoba k ničemu neve-dly. Může se to však stát, budeš-li hledat jiné řešení, než přijít blíž ke Mně. Můj úmysl s mým lidem není ani stálá úzkost, ani stálá chudoba. Jsou to jen prostředky k dosažení Božího cíle. Ten ukazuji ve Z 21, Mluví o bohatství, hojnosti, slávě, kterou země dosud nikdy nepoznala, ani za dnů pověstné slávy Šalamounovy. Které Město bylo kdy dlážděno zlatem? Víš, jak se Pavlíček těší na svůj zlatý pokoj, kde bude mít kromě zlaté postele, stolu, židle na stěně trubku, harfu a také zlatou flétnu, když se na ni začal učit hrát. A co ty? Těšíš se na zlaté Písmo a kytaru? Já vím, vím že hlavně na Mne, a na Pavla, Marka .. …....a všechny bratry a sestry, které tak miluješ, a na jejich slávu a trůny. Tak pracuj, aby Mě přijímali, a povzbuzuj je, aby se nevyhýbali kázni Ducha svatého, jsa jim v tom příkladem. Ale teď si zas chvíli odpočni a zahrej mi. Mám to rád, protože mám rád tebe.

Tak, Pane, je 2.Tišri 16,59, jsem tu. Kdy mám zapnout kotel ET? Děkuji Ti za milost, že mě při zase zdraženém plynu dopoledne i odpoledne zahřívají na OÚ u internetu. I kdyby se mi nechtělo tam pro Tebe a církev pracovat, vyhnal by mě z domu chlad, a kdybych si přece zatopil a nemohl to zaplatit, vyhnali by odtud Pavla, Marka i mně, což by mohlo být nádherné, protože by to bylo „co oko nevidělo, ucho nesl..“ už mlčím a píšu.

A jaká to rozloha 2.220x2.220 km, jaké prostranství! Kdypak země nepotřebovala slunce k osvět-lení a k životu? Žádná pozemská říše, ani arabské emiráty ani Derekova Kalifornie nebyla nikdy tak bo-hatá a skvostná jako Nový Jeruzalém! A ten, kdo zvítězí, to všechno zdědí, Pavlíčku a Marečku, to je vaše dědictví od Hospodina, to Bůh ukázal už praotci Abrahámovi a on už na to čekal. Už brzičko. Nový Jeruzalém je výsledkem, výrazem díla Ducha svatého. Ne zlepšení obživy charismatických kazitelů. Vše, co tam je, je skutečné. Věčné. Je to plné uskutečnění díla dokonaného Duchem svatým, díla, které Mu bylo svěřeno. Kdo se dnes stýká s církví v Líšťanech, stýká se se Mnou. Až se dotknete Nebeského Města, dotknete se Ducha Kristova. Pamatujete se, jak jsme se ho dotkli? Vyprávějte to, prosím, Pavlovi a Markovi a všem čtenářům Líšťanských Listů. Jak jsme couvali a couvali, až se zády opírali o NJ…

Tehdy bude církev naplněna Duchem svatým v celé Jeho plnosti. Tím, že se stala Městem, zjeví v sobě samé dílo Ducha svatého v celé jeho dokonalosti, neboť bude svatá jako JÁ. Jak církev dosáhne tohoto cíle? Nejinak, než že půjde cestou, která vede z úzkosti na prostrannost, skrze chudobu k bohatství. Vy, kteří jste to dosud neviděli v obecenství svatých, chcete vidět příklad z Písma? Dn 3,25 Když jsou tři muži svázaní hozeni do hořící pece, a potom si tam se Mnou svobodně povídají. Někteří z vás soudí, že se to pro vás nehodí, že taková pec je příliš (ou)úzká a nevhodná pro tři Boží muže, a hledáte prostředky, jak odtud uniknout. Mýlíte se. Já hledám takové, kteří takové omezení a ouzkost přijmou. A tím, že je přijí-mají, dělají místo pro Mne, toho čtvrtého. To je Mé zaslíbení Z 3,19-22 vám do Laodiceje.

Nepřipusťte nikdy, aby vás nesnáze vzdálily od Boha a jednoho od druhého, jak se vám to letos (1986) znovu stalo, ale dovolte jim, ať vás zavřou ve Mně. To bude pro vás uprostranění vyvedené z úz-kosti. Pavla a Sílu mohly brány žaláře zavřít jen před vnějším světem, uvnitř však byl s nimi Bůh. Tak se stalo, že místo aby je vězení ochromilo, 3
musilo posloužit k tomu, aby je, ale i celou Evropu, dovedlo k větší plnosti. Na Joba Bůh dopouští zkoušku za zkouškou, až ho dovedou k Božímu slavnému cíli. A Jan, ten váš apoštol, vězněný na ostrově Patmos pro svědectví Mé, má otevřenou bránu věčnosti a vidí slavné dokonání všech věcí. Někteří v úzkosti umírají, jiní skrze úzkost nalézají vírou plnost života. Někteří reptají, když se na ně hrnou zkoušky, a nacházejí v nich jen omezení a smrt. A zatím jiní, Vítězové, ve zkouškách chválí Boha a nalézají v nich cestu vedoucí k uprostranění, k vysvobození, k hojnosti života.

Ti první jsou tak chudí, že sami nemají tolik, aby to stačilo k naplnění jejich vlastních potřeb. Říkají – obživ mě, nasyť mě, věnuj se mi. Běda, když je někdo požádá o pomoc! Se záporným obličejem vyhá-nějí od svého prahu. Jiní jsou tak bohatí, že jejich bohatství nelze vyčerpat, ačkoliv opouštějí vše, na co lidé spoléhají. (Pane, jak to všechno, co se tu dnes děje, mohl ten Watchman Nee před sedmdesáti roky vidět a tak přesně to popsat?) Není možno se setkat s nějakou nesnází, se kterou by se již také nesetkali. Nikdy není možno se octnout v situaci, ve které by nemohli pomoci (ne z kazatelny, ale z vězeňské kobky). Mají přehojné (Mirku Hojný, už mi ten email prozraď, však umíš všecko házet do koše, ale nikoho jiného v Novém Městě nad Metují neznám, anebo jen někoho naveď, ať se mi přihlásí. Z Č. Kostelce bra-tra Seidela. Má?) zdroje, aby mohli vyhovět potřebám všech těch, kteří se na ně v nouzi obracejí. Pán nám řekl: Sloužíte těm, kteří o to požádají. S tebou jsem ve tvém novém autě na ulici o půlnoci lámal chléb a učil tě. Že už to nechceš, přej to aspoň jiným. Jen se ozvi, i když tě zlý spoutal, Ježíš je Vítěz.

Mnozí znají jen úpadek a smrt, bankrot, a to právě proto, že se neustále nechávají podporovat a ve stísněnosti zastupovat těmi, kdo je přijímají a bez ustání rozlévají své bohatství do Kristova Těla. Ti a malé skupinky uskutečňují téměř vše, co je povinností všech věřících. A ti neplniči jsou potom schopni jimi i pohrdat. Duchovní chudoba a úzkoprsost jsou dva největší problémy církve. Jsou to důsledky. Snad mi to Milan Macháček ze Šternberka vysvětlí, něco se prý stalo v roce 1989, a od té doby živitelé rodin Krista následovat nemůžou. Bolševik zrušil kláštery, kde to Tomáš Kempenský mohl, a Američané je ještě nezačali dotovat. Jejich Kristus je stejně mrtvý jako bolševiků. Jenže my jsme přece neuvěřili v mrtvého Krista bolševického ani globalistického, nebo jo?Jen Ho nehledejme v tomto světě, když se posadil s Ot-cem na trůn. Abychom byli Jeho stádce, musíme zas poslechnout dítě, Pavlíčka, jak zpívá a tančí: Nyní pokloňme se před Králem, klekněme před naším Stvořitelem, vždyť ON JE NÁŠ BŮH A MY JSME OVCE PASTVY JEHO, STÁDEM JEŽ ON SÁM VODÍ, RUKOU SVOU ON NÁS VODÍ. Kdy už někdo v Tišri o tom vydá svědectví? Pane, dokud to neudělají, dokud to neudělá Petr Martykán, má to cenu pokračovat v psaní? Dobře, už jdu, Ty víš, já ne, kolik ještě máme času.

Příčinou chudoby a úzkoprsosti je nedostatek duchovní kázně. Bohatými a velkodušnými jsou jen ti, kteří kázní Ducha svatého prošli. Prošli hlubokými vodami suchou nohou a mají duchovní zkušenost s Bohem, protože trpěli pro lásku ke Kristovu Tělu. Jejich nemoci, duchovní problémy, jejich protiven-ství – to vše přispělo ke vzrůstu Krista v Jeho lidu. Na druhé straně ti, kdo takové kázni unikají a volí si raději snadný a pohodlný, zajištěný život na cestě za prospěchem, ti zůstávají úzkoprsými a jsou postiženi chudobou.. Sirotci, vdovy, opuštění a chudí, kteří jsou v úzkostech, u nich marně hledají pomoc. Nemají nám co dát. Boží služba skrze vás není jen otázkou slov a skutků. Ne každé kázání je zvěstí a ne každá služba je vskutku službou, věřte mi! Pravá služba je výsledkem všeho, co jste prožili, co jste zakusili. Ne-může-li vás Boží Duch nikdy znepokojit a přimět ke změně, neudělá-li to ani těmito listy, odsoudíte se sami k chudobě po celý život. Nikdy nepoznáte, jakým je pro vás požehnáním, když…..

Nikdy nepoznáte, jakým je pro vás požehnáním, když zapomenete na sebe a obdržíte ode Mne plnost života pro druhé. A toto je ta pravá služba. Zjevení si žádá kázeň. Když přijímáte kázeň Ducha svatého, otevíráte Mu dveře a dovolujete, aby vám zjevil skutečnosti, které jsou ve Mně,a aby vás do nich uvedl. Odmítáte-li tuto kázeň, odnímáte Mu možnost, aby se vám zjevil. Každého dne vytvářím příležito-sti, abych vás uvedl na prostranno, ale když přicházejí nesnáze, snažíte se jim vyhnout. A když vás stíhají zkoušky, bojíte se jich. Jaká to ztráta pro vás i pro všechen Boží lid!

Nemůžete samozřejmě odmítnout Otcovu kázeň, když vás trestá za výstupky; to je něco jiného. Tato kázeň je nutná k vaší nápravě a uzdravení, a nemůžete se jí vyhnout. JSEM OTEC. Můžete však, když chcete, nepřijmout kázeň, kterou považuje Duch svatý za nutnou, aby vám dal vidění Boží myšlenky, aby vás vedl dál. Když dobrovolně nekonáte poznanou Boží vůli, opouštíte společné shromáždění nebo ty, kteří vám sloužili, beru svůj prut a šlehám. Chci mít doma pořádek. 4
Ale k tomu, abyste dosáhli vyšších met, stoupali vzhůru, k tomu vám vytvářím podmínky a povzbuzuji. Jste-li ochotni se svěřit činnosti Ducha svatého ve vás, ON vás vezme za ruku, aby vám dal dojít Božího cíle. Jsi ochoten (ochotna) říct: „Pane, budu pít kalich, který mi dáváš, až do konce. Ponesu kříž. Nebudu hledat únik jinam ani pomoc v soucitu nebo v otupení.“ Pán praví: Kéž bych našel ve svém lidu plné zasvěcení, které by Otci a Mně umožnilo skrze Ducha svatého konat vše, co pro své děti konat mohu a chci. To vás přivede k plnosti života, k plnosti života Nového Jeruzaléma, matky všech vás.
A ž p ř i j d u !

Když mi Petr položil otázku ohledně Jana, řekl jsem mu: „Chci-li, aby tento zůstal, až přijdu, co tobě na tom záleží? Ty následuj M n e !“ J 21,22. Působnost Ducha pravdy, kterou vám představuje Jan, bude pokračovat tak dlouho, až se celé dějiny skončí. Nic ji nedokáže zastavit. „Jdu, a nikdo Mě nezastaví. Bourám, stavím. Kam vkročím, zůstane živá buňka Mého Těla.“ Boží záměr v Jeho církvi se uskuteční. Nikdy nebude moci být zastaven. Vidění svatého Města, připraveného jako Nevěsta muži svému, se neomylně naplní. A my je uzříme! Nikdo by se ho nemohl dotknout, „dokud nepřijdu“. Tak je to ustanoveno v nebesích.

Neodevzdáš se tedy nyní konečně, Mirku a……………...., do jistých rukou nebeského Otce (René a Renato), aby řídil vaše životy? Jak ON ráčí? ON bude bdít nad tím, aby dílo Ducha svatého v nás, to dílo, které nás proměňuje, nebylo méně dokonalé a méně jisté než dílo vykoupení, dokonané pro vás Mnou. V s t a ň a p o j ď !


Z vyjádření W.Nee o zde předloženém učení: Před několika lety jsem těžce onemocněl a lékaři mysleli, že budu žít už jen několik měsíců. Tehdy jsem cítil puzení vyjádřit knižní formou to, co mně Pán ukázal o duchovním člověku a o církvi, abych se tak podělil s druhými Božímu dětmi o světlo, které jsem od Boha obdržel. Vydal jsem tuto knihu, která je nyní rozebrána. Když ji znovu pročítám, potvrzuji vše, co jsem napsal. Je to sice velice jasné a úplné podání pravdy, ale právě v tom je jeho slabost. Je to „příliš“ dobré, příliš dokonalé, než aby to bylo duchovní. Vede to příliš ke snadnému pochopení, rozumovému. Shledal jsem, že Bůh tyto věci nečiní a neučí takovým způsobem, tím méně aby dovolil, abychom tak činili my.

Nemáme psát „dokonalé knihy“, Davide Eellsi a Petře. Nebezpečí takové dokonalosti spočívá v tom, že by je lidé mohli pochopit bez Ducha svatého. Když Bůh dává knihy, jsou to vždy zlomkovité úryvky, jako Tomáše Kempenského nebo….., ne vždy zcela jasné ani logické, ani pevné, bez struktury a přehledu. Budou moci postrádat závěr – a přesto se přiblíží k životu a přinesou vám život. Nemůžeme pitvat Boží dílo, ani je zdůrazňovat, jak rád dělá –mv-, ani systematicky uspořádávat (fakulty jsou tedy bez práce, na nic).
Jenom učedník Kristův bez zkušenosti bude požadovat uspokojivé rozumové závěry. Boží Slo-vo samo má ten základní ráz, že mluví vždy hlavně k našemu duchu a do naší životní situace. Amen.
Proste více než o Boží Slovo o Boží lidi. Neboť bez Božích lidí, apoštolů, proroků, evangelistů, pastýřů (prosím, nepleťte si to s pastory atp.) a učitelů si Boží lid neví a nemůže vědět s Božím Slovem rady. Proste, aby vám Bůh dal zde a nyní apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele k vašemu zbudování, a také o to, aby se nad vámi smiloval a pomohl vám ty, které vám už dal, také rozpoznat, přij-mout a poslouchat. Jinak zůstanete sami jako ovce rozptýlené po horách, nemající pastýře, nebo upadnete do rukou denominačních pastorů jako ovce určené k zabití, ne k chovu. Dle slova Ezechiel 34.kapitola. Chraňte se utlačovat mezi sebou Mé maličké, hlavně děti! Ez 34,17-22.
Obraťte se KE MNĚ. Jsem vaším jediným Pastýřem. ZNÁM SVÉ A ZNAJÍ MNE MÉ. Amen.

(První vydání červen 1988, obnovené v části Jan dokončeno 3.Tišri (2.10.2008 v 16.00).

Milý Zdeňku, neumím. Věcně popíšu to NESKUTEČNÉ, které je mi odporné, protože není duchovní=skutečné. Sedím v malé teplé kanceláři, maliličké, na Obecním úřadě v Líšťanech, okres Plzeň-sever, asi 20km sz od Plzně, u internetu pro občany zdarma. Jede se sem po "karlovarské" 20 a u Hunčic se odbočí doleva - 2km. Katastr velký, celý sever Hracho-luské přehrady, Líšťany mají přes 300 a celá obec s 6 osadami přes 600 osob. Už šest let. Patmos tomu říkám také proto, že tu není jediný jiný věřící. 5
Nad obcí kostel čerstvě omalovaný a s opravenými dobrými varhanami, na které jsem párkrát hrál, ale ani živáčka. Jen věž dodaleka svítí číselníkem hodin. Povodí Mže. Boží řád stvoření, který nikdo nezná, to viditelně reálné je krajina, hory, řeky. Bůh stvořil dokonalou územní strukturu. Existují přesné mapy povodí. Když svítí slunce - plošně. Když Bůh dává déšť, dělí ho hory a vrchy přesně do jednotlivých povodí. Mže vtéká do Plzně 20 km od nás a spojí se s Úhlavou, Úslavou a Radbuzou v Berounku, a ta před Prahou s Vltavou. A přece je v Líšťanech něco, čemu marně hledám v ČSR vč. Podk.Rusi (kde jsem se 7.1.1934 narodil českým rodičům na hradě Palanok u Mukačeva) páru - církev. Občasná, nejmenší možná, ale je. Církev v Líšťanech. Je to Boží dílo. Záleží jen na ní. Jsem jen nádoba, a to úplně rozbitá. Mamince se v Palance, to jsme bydleli v podhradí v malém domečku, rozbila 1937 kameninová mísa. Přiišel dráteník a krásně ji sdrátoval, (koukal jsem na to) takže v ní mohla zase zadělávat asi 4kg těsta na chleba, a pak jsme šli spolu přes louku do města Mukačeva k pekaři, uprostřed louky mě přenesla přes potůček... Co na tom? Jeden lidský osud.
Miroslav Venc starší (protože existuje ještě můj prvorozený Miroslav Venc mladší, nar. 28.1.1958) je ten gramateus, adresa 33035 Líšťany 55, pevná linka s tarifem volno 377 915 039, takže máš-li pevnou linku, můžeme spolu o víkendu a v pracovní dny po 19h. (do půlnoci i déle) mluvit, no a denní služba gramatea na mvencstarsi@email.cz. Cokoliv dalšího pravdivě a přesně odpovím na konkrétní dotaz. Bude-li jich moc, s čím dál větší nechutí, neboť Ten, který mě jedině zajímá, je JEŽÍŠ ZJEVENÝ V TĚLE. Tím Tělem je církev. Možná úředničíš pro někoho, kdo Mu jméno Jeho Nevěsty ukradl, asi ne řk, ale to mi ani nevadí, ani to na mne nedělá žádný dojem. Je tu spousta odborových organizací kněží a pastorů k zajištění jejich obživy. Víš co, já teď udělám tři věci, protože nevím, jak dlouho tu dnes budu. Ve čtvrtek totiž mívají úřednice "výjezdní den" a někdy to tu zavřou. - Udělám:
1) stáhnu si tvůj email na fleshdisc, abych si ho mohl doma v klidu přečíst, 2) a to, co jsem doma napsal včera já, ti tu předám, jednak připojím dole a jednak do přílohy ve Wordu. 3) požehnám ti ve Jménu Ježíš a prosím, stůj ve svobodě, v té míře svobody, jíž máš a která se má a může zvětšit. BŮH JE VĚRNÝ a já s Ním. Jeho i mé možnosti jsou sice nesou-měřitelné, ale žijeme spolu, jsme jedna rodina. Má mě rád Pán Ježíš, vždyť za mne mřel. Nebesa opustil a za mnou šel. Setkali jsme se na půdě rodičovského domu Bezručova 10 ve Šternberku u Olomouce 18.6.1948, pokřtěn jsem byl bratrem Oldřichem Štanclem, magistrátním úředníkem Olomoucké radnice, v řece Moravě nedaleko kláštera Hradisko. Je to krásně vidět z Přemyslovského hradu Olomouc a od katedrály Václava, a možná tam kdysi křtili Cyril a Metoděj.
Tak snad jsem se neodchýlil od toho proklamovaného VIDITELNÉHO do neviditelného Království, ale můžeš i sem. Jenže úzkou, opravdu úzkou brankou, jako ucho jehly, a dál už jen úzká a velmi strmá cesta. Není mnoho těch, kteří prošli a kteří po ní jdou, nejen chvíli, ale vytrvale.
Opravdu tě vůbec neznám. Neznám nikoho podle těla a rozdávám otázku: KDO JSI? V Ježíše věřím od školy, obrácen 16.8.1948, ale s Ježíšem Kristem v Těle jako s Králem jsem se setkal po prvé v Jeseníku 1980. Byli jsme stejně naivní jak vyjadřuješ ty, a ztratili jsme Ho, nebo se ztratili Jemu. Ale co jsem s Ním prožil bylo tak úžasné, že se bez toho nedalo žít. Našel jsem Ho znovu 1981 3 hodiny cesty od nás v Temenici u Šumperka v rodině Mirka („velikého“, já byl ten „malý“) Marvána, – nezaměstnaného lesního inženýra se ženou a ½ letou dcerou. Bylo nás osm. Byl jsem z nich nejmenší, slepé a hluché miminko, sající mléko prorockého Božího Slova při nepřetržitém obecenství, a každou chvíli jsem usnul. Na kolenou na jekoru schoulený do klubíčka. Pak mě Pán zase probudil a nakojil čistým mlékem Slova.
Kde byl ten starý Mirek, zakladatel dvou nových sborů, učitel na moravském biblickém kursu v Havířově, vůdce mládeže a pořadatel tajných letních táborů dorostu, muž, který vydupal na církevním nakladatelství souhlas k vydání nového zpěvníku, vytvořil jeho koncepci a po celé republice shromáždil tvůrčí tým, který vedl a po osmileté intenzivní práci dovedl k cíli a vyjádřil se v PÍSNI mého NOVÉHO ZIVOTA. Ten starý Mirek znal Boha jen z doslechu - ze čtyř tisíc českých a slovenských písní a tisíců knih. Ale teď? Jdeme spolu, tedy ON JDE a nese mě na rukou v náručí. Slepého. Nejdřív mi otevřel uši. Jak jsem Ho miloval v Jeho promlouvání. A v Jeho dětech. Navenek já 47r, velký Mirek 31 a ostat-ní kolem 20. Hlavně o mně pečovala Jiřinka, 17letá cigánka z dětského domova, z níž Pán mezi námi vyhnal jmenovitě asi 73 nečistých duchů(ze mne jenom sedm, samé náboženské). Zdeňku, to se nedá – copak můžu denně napsat knihu? Stačí, že teď píšu od rána do večera Listy z Líšťan. Ládíkovi ani Sofii se do toho nechce a Petr Martykán se zase uklidil do tmy soukromí, protože „to nemá cenu“. Rozumím mu, vždyť jsem se sám Pána ptal v době, kdys své svědectví psal, ale já je ještě nečetl, „má-li to cenu“ dál psát. Má. Ale držme se biblického „církevního“ kalendáře.
Nejdřív 1.Tišri slavnost troubení, potom jom kippur. 1981 u Marvánů jsme týdny na kolenou vyznávali své hříchy, které nám Duch svatý zjevoval, a u těch, které se vrátily a tím se prozradili zlí duchové, nás od nich vysvobozoval. Trvalo to asi šest týdnů, než jsme byli očištěni a posvěceni jako královské kněžstvo k první Památce Páně, kterou jsme pak už měli denně, neboť to je Boží způsob budování Těla. A potom slavnost stánků 15.-23.tišri (14.-22.10.2008) Milovaný, vím moc dobře, co cítili starci po 70letém babylonském exilu, když viděli Jeruzalém a chrám – a pamatovali si ještě, jak to vše vypadalo před Nabuchodonozorem. Viděl jsem to. Pláču a zároveň se raduju a chválím Pána za každý nový projev Jeho Těla zde a nyní. Nemám tuchu, kde budu. 9.10. jede odtud jeden Slovák autem k rodině na Duklu do Stropkova a je ochoten mě vzít. Kdybych aspoň věděl, odkud vůbec jsi, když tam z východu se nikdo neozývá.
„Budoucí čas před mnou leží, já jej čísti neumím. Kdekoli se, Jezu, octnu, vždy chci BÝTI SVĚDKEM TVÝM.“ Doufám, že ten včerejší důkladný dopis bude mít po mém dnešním další důkladné pokračování, zaměřené ne už k rozplétání minulého, ale ke společnému JITÍ (exodu) HOSPODINOVU. Co duchovně víš o úzké brance a o jejím průchodu po kolenou na úzkou strmou stezku vzhůru po Boží? * Shromáždění skončilo, pojď, posaď se u nás. Objímám tě, miluju, tolik jsi mi drahý. Miluju církev v Jeseníku, ve svém domově. Bůh umisťuje národy i rodiny, a mne s mou rodinou přemístil do Jeseníku z Rýmařova v r.1958 do podkrovního bytu v SBČS (nyní Spořitelna). Na ev. faře byli tehdy Čihákovi. Jeho jsem znal už jako vikáře v Olomouci ze Šternberka 1948. Bohužel nás Čihákovi a Pospíšilovi mezi sebe nevzali, nebyli jsme vysokoškoláci. Jak to s nimi dopadlo, asi víš. Těšil jsem faráře Svobodu, když přijel nějaký šofér a naložil jeho ženu a její věci na náklaďák a odvezl mu ji. Dal jí asi víc naděje než farář Svoboda s platem Kčs 800 a s problémy, které souvisely s duchem zmatku, který je vládcem temnosti nad Jeseníkem. 6
O něm jsme tehdy, on ani my nic nevěděli. Rádi jsme chodili ke Kabíčkovým a zpívali v jejich sboru, známe váš byt jako náš. Prý´s o mě slyšel. Dovedu si představit ta bla- bla- bla-. Ale ptej se, chodím ve světle jako ON JE VE SVĚTLE a protože není nic, co by zůstalo skryto, chodím tak už zde, protože jsem v duchu prošel SOUDNOU STOLICÍ KRISTOVOU. A souhlasím s Čihákovými i Pospíšilovými, že není žádný důvod se zabývat Vencovými, protože jsme jen obyčejní věřící. Pokud ANO, pak jen proto, že jsem od Boha Otce obdržel působnost. Už jsem ti to psal, ale pro jistotu to tu okopíruju: viz příloha. Prosím, jděme chvíli spolu. Máme společné přátele. Musíš se rozhodnout. Třeba podle (teď jsem si otevřel Písmo 2.Sam. 9,1n) Tedy řekl David: Jest-li ještě kdo z domu Saulova, abych jemu učinil milosrdenství pro Jonatu? Ježíš je tu a chce k nám být milosrdný. Po nás chce jen málo, všechno dělá ON sám. Po nás chce jen, abychom mluvili jeden každý pravdu se svým bratrem. Když to děláme, ON JEDNÁ, zjevuje, a testuje nás, jak dodržujeme PRINCIPY nové smlouvy. Viz příloha PRINCIPY. Souhlasit s numi je na nic. Jednat – vylepit, proklamovat, plnit!
2008.06.28 po spánku smím začít znovu v Jeremiáši 30. Zeptal jsem se všech vás, KDO JSTE? Neznám vás, neznám už nikoho podle těla. Ale mrtví nemluví a tak se nikdo nezeptal na totéž mne. Jsem gramateus, písař.
Bůh mluví, a JEHO SLOVO je stále kázáno a psáno. Zvěstovatel radostné zprávy chodí a říká:
Pokání čiňte, blízko je KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ, poznáte Pravdu, pravda vás vysvobodí, poznáte Lásku, láska vás promění na Krista, přijmete Ducha, budete svědkové, budete SYNOVÉ BOŽÍ, vejdete v slávu Města Jeruzalém = vrátíte se domů do maminky Církve, budete slavit bez odměření času Boha, zpívat mu Halelu-Jáh!

Gramateus sedí a má v ruce klínopisnou tabulku či husí brko, propisku, psací stroj nebo PC a píše SLOVO BOŽÍ, jak praví Pán podle gramatea Mat. 13,52: „každý gramateus v nebeském království (chcete-li: sdělovatel a vykladač Písma) je proto podobný hospodáři, který vynáší ze svého pokladu staré i nové věci.“ Vešel jsem do dědictví autorů Písní starých a nových. V 70tých létech mě všichni tak znali,ale už zapomněli, i na PÍSEŇ mého NOVÉHO ŽIVOTA. Slovo na cestu parafrázuje: Každý gramateus=vykladač Písma, který pochopil, oč Mi jde, je jako hospodář, který ze své zásoby nabízí=rozděluje=předkládá Krista: staré i nové.
To je veřejná služba pro československý lid. Kdo jsem v církvi ví ona.

Až Duch Boží obživí vašeho ducha, uvidíte všechno a nebudete se ptát a pochybovat. VRAŤME SE!

5.Tišri 21.54 po telefonickém rozhovoru – daniela.havirova@gmail.com, z Myjavy (83/08) 584 411 697. Doufám, že má administrátor Jiří Tengler ze Zábřeha (74/06) ve svých 34 letech dobré srdce a nervy, aby ten mail strávil; pokud ne, rád si budu povídat i s ním na mvencstarsi@email.cz, určitě zná Škyvarovy z Postřelmova, a hledám také jejich zetě Roberta Turického. Prostě vás všechny moc potřebuju a podělím se s vámi o všechno. Jednoduchá pravidla Líšťanské církve jsou přesně, jaká jsou v Písmu, jenom jsme se vrátili o 19 stol. zpět a tudíž nic nevíme o výdobytcích křesťanské tradice. Tedy S 2,40-47. A nejen, že to 2008 jde, ale ono to totiž nikdy jinak nešlo. Protože jsem to ještě úplně celé v Jeseníku neviděl, udělal jsem chyby, a miluju každého, kdo mi je pomůže napravit, aniž by se přitom na Ježíše zjeveného v Těle pohoršil. Ačkoliv je Jeseník malý okres, vládce moci temnosti nad ním je mocný, stejný jako nad Babylonem. Je to duch zmatku. Jen skuteční bohatýři mu mohou čelit. Přirozený rozum je k tomu nepoužitelná přítěž. A obnovená mysl je vzácná, až po prožití celé Ř l,-11, a po vykonání Ř 12,1n, čekání a dozrání setby.
Takže, Danielo, vítáme vás do Jeseníku. Prosím, co nejrychleji a s pozoruhodným talentem (ani nevím, jak se to přesně říká, psychologii jsem už zapomněl, 28 let se nezabývám lidskou duší ale duchem) nás spoj s manželem. I tady v Kralovicích je farářkou Jana, ale zde i v Jeseníku to opravdu není nic pro ženy, protože je to válka. Ledaže bys patřila mezi ty, kterým byl konflikt mezi královstvím tmy a světla zjeven a dobrovolně ses do boje dala. To bys znala POSLEDNÍ BITVU a POCHODEŇ A MEČ, a svou dvanáctiletou sestru. Ano? Možné to je. I já, ač jsem studoval ekonomii, jsem současně zvládl celého Šaldu, Ladislava Klímu, a četl Nietscheho a Schopenhauera, stejně může někdo při evangelické teologii znát i něco skutečně duchovního. Záleží na rodičích a zázemí, u tebe nebo u manžela. Řekněte mi, jak to je. Jinak se v těch duchovních ruinách na Jesenicku nevyznáte. Je to tam jako po země-třesení, a jen psí čich (to je charisma rozeznání duchů) najde pod troskami ještě nějaký život. Vejdeme-li však do jednoty, Kníže vojska Hospodinova ukáže v Jeseníku velké věci, které chtěl a začal už kolem roku 1980, ale nenašel nás tehdy připravené, zralé, totiž cele Bohu vydané. Jste-li, poklekněte a modlete se, a jednejte podle Boží Vůle, která je dobrá, přijatelná a „dokonalá“=kompletní - zná a pamatuje na všecko. Na nás je už jen poslouchat a konat. Vylepte si na kuchyňskou linku nad dřez PRINCIPY a denně se v nich kontrolujte jako v zrcadle.
6.Tišri, druhé noční bdění, chceš, Pane, abych s Tebou bděl a modlil se, abychom nevešli v pokušení, tak se vracím ke Tvé dnešní Davidovské modlitbě Ž 18 v překladu gramatea Jana Zemana staršího: K hudebnímu přednesu od služebníka Hospodinova Davida,který proslovil a my dnes v Líšťanech a odtud spolu se všemi svatými rozptýlenými po horách a povodích ČSRvčPR slova této písně Hospodinu v den, kdy ho Hospodin zachránil z dlaně všech jeho nepřátel a z ruky Saulovy, a řekl: „Vroucně Tě miluji, Hospodine, má sílo! Hospodin je mé skalisko (Boží svatá hora) a můj hrad a můj osvoboditel. Můj Bůh je má skála, skryji se v něm, je můj štít a roh(úderná zbraň) mého spasení, má výšina (plošinka na Svaté hoře, skýtající pro svou nedostupnost – ano, Pane – ochranu před nepří-telem. Už dnes 2x volal a zaměřoval mou polohu.). 7
Budu vzývat chvályhodného Hospodina a budu zachráněn od svých nepřátel. Sevřela mě pouta smrti a přívaly ničemnosti=Beliálovy mě naplnily děsem, pouta šeolu mě sevřela, osidla smrti mě zachytila. Ve své tísni jsem vzýval Hospodina, volal jsem k svému Bohu o pomoc. Slyšel ze svého paláce můj hlas a mé volání o pomoc před ním vešlo v jeho uši. Tu se třásla a zachvěla země a hory se zachvívaly v základech (země a základy hor se chvěly) a otřásaly, poněvadž se rozpálil. Kouř vystupoval v jeho hněvu (z jeho chřípí) a z jeho úst zžírající oheň, řeřavé uhlí z něho plálo. A naklonil nebesa a snesl se dolů a pod jeho nohama temná mračna. Viděli jsme je. A jel na cherubínu a vzlétl si, vznášel se na větrových perutích. Tmu rozložil vůkol sebe jako zastření, hustá mračna. Jeho úkrytem je temno vodstva. Ze záře, která z něho vychází, šlehalo skrze jeho mračna krupobití a ohnivé uhly=blesky.
A zahřměl Hospodin na nebesích a Nejvyšší vydal svůj hlas, krupobití a blesky. Vyslal své šípy a rozprá-šil je a množství blesků a ohromil nepřátele. Děkujeme Ti, Králi náš, už jsem se bál pokračovat, ti antikristové jsou vlezlí jako štěnice a nebyl jsem si jist, neotevřel-li jsem jim něčím dveře. Prosím, odpusť mi a obnov linii Tvé drahé krve kolem Tvé líšťanské svatyně a služby Tvého gramatea i kolem jeho posluchačů.Amen. Terne. Jsi Můj Pastýř. Strojíš nám stůl uprostřed našich nepřátel. Budeme Tě, Ježíše přišlého v Těle, dál vyznávat a zjevovat. A vy, milo-vaní – milujeme vás a jsme na vaší straně. Srdce vám to potvrdí. Rozum těžko, museli byste mít mysl obnovenou, a to bude ještě chvíli trvat, dokud ji nenaplníte Božím Slovem a nezměníte celou svou svobodnou vůli, aby se dostala do úplného zákrytu s VŮLÍ BOŽÍ. Pane, ať si, chtějí-li, dočtou Ž 18 sami. Ke každému z nás mluvíš naší řečí, řečí našeho srdce a znáš odstíny slov a představ každého. Nikdo není jako TY. Jen ať se už Z.T. dokochá Tebou jako Přítelem, aby se s Tebou neminul jako s Králem, který vyhlásil válku všem svým nepřátelům. Ať boj nenechá Janě a Daniele. Dokončím aspoň od v.46
Hospodin žije a požehnaná je má skála. A vyvýšen je Bůh mé pomoci. Ten Bůh, jenž mě mstí a podma-ňuje mi lidi, můj osvoboditel od mých nepřátel. Ano, i nad mé odpůrce mě vyvýšíš. Proto Tebe budu vyzná-vat mezi národy Slováků a Čechů i cizinců, Hospodine, při zpěvu hrát na kytaru, flétnu i varhany. Tvému Jménu Ježíš, který děláš velikými vítězství svého krále a činíš milosrdenství svému pomazanému Ježíši Kristu zjevenému v Těle svých osvobozených údů, Davidovi a jeho semeni až na věky. Amen. (2h18)
Tak dobře, milovaní svatí neznámí, slyším vás až sem ve 2h30min. Prorokuju bez rozsuzování, jste-li někdo prorok a nebojíte-li se kolegyně Jany z Kralovic, že vás nazve magorem, rozsuzujte. Samozřejmě Duchem, rozu-mama byste se v církvi jen zesměšnili. Dva nebo tři, jeden nebude stačit. Bude-li jen jeden z vás, zkus probudit ze spánku proroka martykan@uur.cz. nebo P.P. Kocura ze Svornosti 21, pkocur@seznam.cz, - Když se shodnete, že to není od Pána, samozřejmě se vám podřídím a vyznám to jako hřích, a budete se pak o mně starat, a učit mě; jen se už přestaňte flákat a soukromničit. Je jen JEDEN PÁN, JEDEN DUCH, JEDNA VÍRA, JEDEN KŘEST, JEDEN BŮH A OTEC VŠECH, JEDNO TĚLO - a o tom, že jsem jeho úd snad nepochybujete. Pokud ano, vydám o tom rád knihu svědectví a přivedu desítky svědků Boží moci v mém životě, polovina z nich je už v nebi. A DUCHOVNÍCH DĚTÍ. Samozřejmě Žalobce bratří si platí skvělé právníky= farizeje=zákoníky a já vám poskytnu i jejich adresy, nebo hned celý svůj adresář. Tak do toho. Abych nemusel 9.10. hledat až na Dukle.
Boží Království je mezi vámi, praví Pán L 17,21. Obrať se celým srdcem k Pánu a zanech tento bídný svět, a tvá duše dojde pokoje. Uč se pohrdat vnějšími věcmi a oddávat se vnitřnímu, a uvidíš přicházet k sobě Boží Království. Neboť Boží Království je pokoj a radost v Duchu svatém Ř14,17, což není dáno bezbožným. Kristus k tobě přijde a prokáže ti svou útěchu, připravíš-li Mu ve svém srdci důstojný příbytek. Všechnu svou slávu a krásu zjevuje v nitru a jen tam rád přebývá. A nic mu nevadí, „že starý jsem“. A pokračovali jsme zpěvem písní č. 143 až 161 Písně mého nového života. Třeba text č.153 jsem jednou skoro násilím vytáhl ze stolu starého bratra profesora Josefa Kurze, nejdřív odpovědného zástupce tzv. Křesťanských sborů a potom vyvrženého a zas uznaného autora knihy KRISTUS – ŽIVOT NÁŠ. Vyznává i za tebe?
Ježíš je můj vykupitel, pastýř, vůdce, pán a král, spomocník i drahý přítel: čeho bych se tedy bál? ON je bezpečný a pravý základ mého spasení; blaze člověku, jenž staví na Něm víry stavení. ON je též můj lékař milý, rádce můj i těšitel, ON je zbroj má, zdroj mé síly: neděsí mne nepřítel. ON je píseň má a radost, které nezná tento svět, Jemu svou jsem oddal mladost, za ním, za ním jen chci spět. ON je souhrn požehnání, darů všech i milostí, jimiž Bůh se ke mně sklání v prachu nízkost z výsosti. V Něm Bůh život věčný dal mi, by můj díl byl věčně s nim; jak bych neměl zpívat žalmy tomu, který je mi vším.
Zná Pán ty, kdo jsou Jeho, z všech národů a stran; ač zbaveni snad všeho, ví dobře o nich Pán. Jich zhouba nepohltí (a prosím, nebuď takový bloud a neřekni: to znám. Že máš něco v kebuli neznamená vůbec nic, teď to máš pomalu a důkladně pustit o 60cm níž do „nebeské kopule“ pod bránicí, sídlo Ducha svatého v tvém těle, pokud jsi ho již přijal, a tedy i sídlo tvého srdce, kterým se věří jako žaludkem, tak nemudruj a jez a strav Boží Slovo, ON provede je vším, neb v životě i smrti jsou jeho vlastnictvím.
Jsou vírou známi Jemu: co zrakem neuzří, v tom Neviditelnému se cele dověří. Jich víra v Jeho Slovu svou sílu má i vznik, v Něm utvrdí se znovu, když hrozí protivník. On podle lásky zná je (miláčkové, objímám a líbám vás, polibte se navzájem svatým políbením, Ládíku a Sofie), jíž vzbudil láskou svou a jež vždy puzena je být Jemu podobnou. Jež s jinými tak jedná jako já s vámi v pravdě a v lásce, a už je čas, abyste někdo začal také tak jednat s Pavlem a Markem, já ještě počkám, ale oni ještě nepoznali jediného učedníka kromě táty, až vás poznají, neuvěří, že existujete, že jste jen počítačová simulace, jak ON se sklání k ní: žehnána sama žehná jako my teď vás i v těž-kých zkoušek dni. ON zná je též, svou četu, dle jejich naděje, jež klidně čelí světu: On sám před Pánem je! Do věčné Pravdy světla ta naděj upřena a denně za slunečna i za mračny vyhlíží Jeho druhý příchod do oblak, jak ratolest je zvetlá a vždycky zelená. ON po boku nám stojí a tak svůj vede lid, dá sílu, pevnost v boji, ať můžem zvítězit. Až běh svůj dokonáme, u něho spočinem, tam v nadehvězdném kraji, jenž je nám domovem. Nejen Watchman, ale hlavně Duchem svatým puzení skladatelé písní nám mluvili Slovo Boží, a umřevše, stále ještě mluví, lépe než kazitelé. A krásněji.
Pane, co s 20.kapitolou Soudců? Copak máš opravdu mezi čtenáří Líšťanských listů někoho, kdo je z Písma, kdo to tam zná a umí tam chodit a žít? Kdyby tu byla Vlasta Hradecká, Mirek a Jindřiška Marvánovi, Valja, Robert a Marjánka, nebo aspoň tříletý Liborek –emnou a Renata, kdyby Marek a Pavel nebyli ve škole… ale Ty by sis troufal vykládat Písmo evangelickým farářům nebo dokonce kazitelům Jednoty bratrské? Copak tě za to neukřižovali? Sám jsi mezi farizeji získal jen zpovzdálí a tajně v noci tě navštívivšího Nikodéma. Byla radost s ním mluvit, rozuměl víc než učedníci nebo Magdalenka, ale následovat Tě? Vždyť se tolik obětují pro ty fary a chrámy, udělané lidskýma rukama, kde (3x v NZ) nebydlíš, a kam se lidé scházejí k nim, aby se před Tebou Všudypřítomným ukryli, totiž své svědomí bez pokání. Nanejvýš tě jeden pohřbil do svého hrobu, to oni umí. Ale živého zjeve-ného v Těle? Pane, dělám ti místo, umlkám. Vím, že už Pavlovi se podařilo nějaké z farizeů získat, ale stejně s nimi byly vždycky jen potíže. Já vím, že mi dáváš občas nějakou tu písmáckou lahůdku ukázat, abys na mě jim dokázal, že můžeš spasit a obnovit i zákoníka a farizeje, ale já jsem to chtěl a ve 45letech měsíce před Tebou ležel na zemi a vzlykal k Tobě, abys mě učinil dítětem. Copak to Jana nebo Daniela chce? Pane, zadřel se mi mozek, mlčím. Jdu ti zahrát na kytaru. A taky zastupovat své uteklé manželky a obstarávat jejich domácnost. Ještě že nešly na fakultu jako snacha Jana (místo dát mi vnoučata) a nestaly se farářkami. Buď vůle Tvá. Amen.

l. Kislev 10.10 – dokončil jsem redakci předchozího a jdu vykonat každodenní bohoslužbu. Dá-li mi Pán dnes něco pro Luboše Ouzkého a Milana Macháčka, vyřídím. Každý z nás čtyř má svého prvorozeného mladšího – Miroslav Venc, Jaroslav Mareš, Rostislav Vysloužil (budu ho hledat v Praze, Černý most) i Zdeněk Pospíšil. Ani na jednoho nemám spojení, pomůžete mi?
17.47 Hledám Pána, spojení s Ním, po dni s píchlou gumou a po zjištění, že výměna kola je už na hranici mých sil. Emaily opět neodeslány, proběhlo nové tříbení. Hledám Tě, Ježíši, lásko moje, v mém srdci i v bratřích. Dej se mi nalézt. O to Tě prosím, Otče, ve Jménu Ježíše. Amen.
„V jednom mohu málo učinit“, pravil Pán. Dnes 2.Kislevu už nejsem sám, nejsem sám, když se světem ubírám, ale sloužíme Pánu a vám celý den s Pavlem - odešlo 98 mejlů a 2 sms Kamilu Sukovskému a Janu Talánovi: „Viz email. Může Pavlík zítra po obědě před shromážděním vidět po prvé v životě Pána Ježíše Krista v rodině sprave-dlivého?“ A Kamil obratem odepsal: „Zítra budeme dopoledne a na oběd v Příbrami (Pane, velmi jim požehnej! Jsou Dennímu životu Tvé církve blíž, než tušíme?), vrátíme se před shromážděním před 15.hodinou. Nevím, co je v mailu. Teď nejsme doma, podívám se a dám vědět. Jste poženaní. K“ / Od Jana zatím nic, ani od těch 98, ač si mohli dnes přečíst, že na ně od Pavlíčkova usnutí při Božím Slově 1M14.-16.kapitola čekám při výkonu působnosti gramatea u obou telefonů až do jedné v noci. Ježovští i Vejprničtí to vědí, ale usínají s Pavlíkem. Pán je mocný.