17. Kislev

17. Kislev, půst a modlitba, Bůh mluví a my se modlíme s Abakukem. Ještě někdo? Ozvi se.
abakuk Ortel, který ve vidění přijal prorok Abakuk. Jak dlouho ještě?
Jak dlouho mám, Hospodine, volat, a ty neslyšíš? Křičím k tobě: „Násilí!“ a ty nezachráníš? Proč mě necháváš vidět neštěstí? Proč bezpráví jen přihlížíš? Přede mnou jen zkáza a násilí, rostou hádky a rozpo-ry. Zákon se zdá být bezmocný a právo nelze prosadit. Spravedlivý obklíčen je ničemy, a tak se právo pře-vrací. Já konám
„Jen se rozhlédněte po národech, užasněte a divte se! Já konám dílo ve vašich dnech, o kterém ne věříte, i kdyby vám to někdo vyprávěl. Hle – probouzím Babyloňany, národ krutý a prchlivý, který se roz jde širou zemí, aby obsadil území, jež jim nepatří. Jsou strašliví a úděsní, právo a čest sami si určují. Jejich koně jsou rychlejší než leopard, divočejší než vlci zvečera. Jejich jízda uhání střemhlav, jejich jezdci se ženou zdaleka, letí jak orel, jako když kořist napadá. Každý přichází páchat násilí, kupředu míří každý z nich, zajatců jak písku sbírají. Králům se jen vysmívají, k smíchu jsou jim vladaři. Každé pevnosti se smějí, navrší násep a dobudou ji. Pak ale jako vítr přeletí a budou pryč – kdo má svou sílu za boha, se provinil!“
Jak můžeš přihlížet?
Copak tu nejsi, Hospodine, od věků? Ty neumíráš,a svatý Bože můj. Ty jsi jim, Hospodine, svěřil soud, poslal jsi je, Skálo má, zjednat nápravu. Ty máš však čisté oči, nemůžeš přihlížet trápení a dívat se na neštěstí. Proč tedy snášíš proradníky? Proč mlčíš, když darebák požírá spravedlivějšího, než je sám? Učinil jsi lidi jak ryby v moři, jak drobnou havěť bez vůdce? Nepřátelé ale všechny loví udicí, tahají čeř nem, chytají do sítí. Proto se radují a jásají, proto své síti obětují a svému čeřeni pálí oběti. Vždyť si díky nim užívají do sytosti ty nejvydatnější pokrmy. To budou pořád vyprazdňovat svou síť a bez lítosti vraždit náro-dy?
Budu držet svoji stráž, na baště budu stát a sledovat, abych poznal, jak ke mně promluví a jak odpoví na mé výčitky. Spravedlivý bude žít
A Hospodin mi odpověděl:
„Zapiš to vidění zřetelně na tabulky, aby je čtenář mohl snadno číst. To vidění ukazuje k době určené, svědčí o konci a neklame. Vyčkávej na něj, bude-li otálet; přijde totiž jistě a neopozdí se. Hle – kdo je na-dutý, nemá poctivou duši.
Spravedlivý však živ bude ze své víry.
Spravedlivý však bude žít díky své věrnosti. Zrádné je totiž bohatství; nadutec nemá chvíli klid. Otev rá chřtán jako záhrobí, jako smrt nemůže se nasytit, i kdyby uchvátil všechny národy a všechny lidi si při- vlastnil.“ Pětkrát běda
Copak o něm ti všichni nesloží posměšná přísloví a popěvky? Zanotují si:
Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří! Jak dlouho bude bohatnout tím, co zabavil? Znenadání povstanou tvoji dlužníci, ti, kdo se před tebou chvějí, se probudí a staneš se jejich kořistí! Protože jsi plenil mnohé národy, ti, kdo zůstanou, zas tebe vyplení – za to, že jsi vraždil lidi a znásilňoval zemi i město se všemi obyvateli. Běda tomu, kdo chtivě shání pro svůj dům mrzký zisk, aby si na výšině hnízdo postavil, unikl z dosahu všech neštěstí! Vlastnímu domu jsi hanbu připravil,
když jsi kosil mnohé národy – vlastním životem za to zaplatíš. Vždyť bude křičet i kamení ze zdi a trámy ze střechy se přidají.
Běda tomu, kdo staví město na krvi, kdo zakládá obec příkořím! Copak Hospodin zástupů neurčil, že dřina národů přijde do ohně, že se namáhají zbytečně?
Celou zemi totiž naplní poznání slávy Hospodinovy, tak jako vody naplňují moře.
Běda tomu, kdo dává pít svému bližnímu, kdo jej opíjí z číše svého hněvu, aby se díval na jeho nahotu! Ne slávou, ale hanbou budeš opilý. Teď pij ty; ukaž, jak jsi neobřezaný! Blíží se k tobě kalich z pravice Hospo-dinovy; ne slávou, ale zvratky budeš pokrytý. Tvé násilí na Libanonu tě zavalí, tvé vybíjení zvířat tě bude děsit – za to, že jsi vraždil lidi a znásilňoval zemi i město se všemi obyvateli. Na co je modla, kterou někdo vytesal, odlitá socha, jež vyučuje klam?
Ve vlastní dílo věří, kdo ji vytvořil, dělá si bůžky, kteří mluvit neumí.
Běda tomu, kdo říká dřevu: „Vstávej!“ kdo prosí němý kámen: „Probuď se!“ Může ta věc být jeho uč tel? Hle, je to obloženo zlatem a stříbrem, ducha v tom ale nenajdeš. Hospodin je ale ve svém svatém chrámě – ať před ním zmlkne celá zem! Abakukova a moje modlitba Modlitba proroka Abakuka. Na nápěv písně nářků.

Slyšel jsem, Hospodine, tvoji zvěst, před tvým dílem stojím s úžasem.
Oživ je, Hospodine, znovu po letech, po všech těch letech je znovu zjev, na slitování se v té vřavě rozpomeň! Z Temanu přichází Bůh, Svatý přichází z hory Paranu. séla
Jeho sláva halí nebesa, země je plná jeho chval. Jeho jas je jako svítání, z jeho ruky září paprsky – tam je zdroj jeho sil. Před jeho tváří jde Rána morová, v patách mu kráčí Nákaza!
Zastavil se a měří zem; zeměměřič!!! národy se chvějí pod jeho pohledem. Odvěká pohoří se drolí na kusy, věčná návrší se sklánějí – jemu patří stezky věčnosti! Kúšanské stany vidím v bolestech, plachty Midiánu třesou se.
To se, Hospodine, zlobíš na řeky? To míří na řeky tvé zuření? To ses tak proti moři rozlítil, že jsi na svých ořích vyrazil a na svých vozech vítězných? Třímáš svůj obnažený luk, tvé oštěpy složily bojovou př sahu. séla
Rozdělil jsi zemi řekami, hory tě zahlédly a už se svíjejí. Už se valí vodní přívaly, z hlubiny je slyšet hučení, do výšky se vlny vzdouvají. Slunce i měsíc zůstaly ve svém obydlí, před září tvých šípů utekly, před blýskáním tvého kopí. Ve svém rozhořčení kráčíš zemí, ve svém hněvu šlapeš národy.
Vyšel jsi zachránit svůj lid, svého pomazaného zachránit.
Vůdce zlého domu jsi rozdrtil, obnažil jsi jej od hlavy až po paty. séla
Prorazil jsi mu hlavu jeho oštěpy, když se nás jeho nájezdníci hnali rozprášit, když už se těšili, jak p hltí ubožáky ve skrýších. Se svými oři cváláš po moři, až se mocné vody vzdouvaly.
Jak jsem to uslyšel, celý se chvěji, od toho zvuku se mi třesou rty. Jako by mi kostižer vlezl do kostí a nohy pode mnou pokle ly. Budu však čekat na den soužení, jež stihne lid, který na nás útočí.
I kdyby nerozkvetl fíkovník a hrozny na vinicích nebyly, i kdyby zklamala plodnost olivy a pole nedala co jíst, i kdyby zmizely ovce z ohrady a dobytek zmizel ze stájí. já se však v Hospodinu budu veselit, budu šťastný v Bohu, svém Zachránci.
Mou silou je můj Pán, Hospodin, on dává mým nohám hbitost laní, vodí mě na mé výšiny.
Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.