17. Kislev odpoledne

Milý strýčku, někdy padá mana i přes poledne, v tomhle počasí. Tohle Ivanka s tatínka nasbírali dnes. pavel

„Pane, chci Tě vidět úplně ve všem,“ řekl jsem. „Svým poslům dám zjevení, aby viděli Můj záměr ve všech věcech. Ze svých poslů vytvořím plameny ohně stejně tak, jako jsem se zjevil v hořícím keři. Můj oheň na nich bude spočívat, ale nebudou jím stráveni. Potom lidstvo užasne nad tímto úkazem, aby se odklonilo od své široké cesty do záhuby, a přijdou se podívat. Budu hovořit z prostředka svých poslů a povolávat svůj lid k jejich duchovnímu povolání, aby povstali k záměru, k němž jsem je povolal: aby byli vysvoboditeli a doručovali mé spasení.“

Potom jsem se cítil být přitahován ke dveřím. Přistoupil jsem k nim blíž a uviděl jsem na nich něco napsáno. Nic takového jsem předtím neviděl. Bylo to napsáno nejčistším zlatem a nějakým způsobem to bylo živoucí. Začal jsem číst: K 1,16-29 On je přede vším
Vše v nebi i na zemi bylo stvořeno jím – to, co se vidí i co se nevidí, trůny i panství, vlády i mocnosti. Skrze něj a pro něj bylo stvořeno vše a on je přede vším a jím všechno stojí. On je hlavou těla církve, on je počátek a prvorozený z mrtvých, aby tak ve všem držel prvenství, protože se Bohu zalíbilo všechnu plnost složit v něm a skrze něj se sebou smířit vše. Krví jeho kříže, jím samým, pokoj způsobil tomu, co je na zemi i na nebi. I vás, kteří jste mu kdysi byli cizí a svými myšlenkami i zlými skutky nepřátelští, nyní již usmířil. Ve svém lidském těle podstoupil smrt, aby vás před sebou postavil svaté, bez poskvrny a úhony – pokud ovšem zůstáváte pevně ukotveni ve víře a neuchylujete se od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo vyhlášeno všemu stvoření pod nebem a jehož jsem se já Pavel stal služebníkem. Proto se teď raduji ve svých utrpeních pro vás, neboť na svém těle nesu část Kristových soužení, jež má nést jeho tělo, totiž církev. Jejím jsem se stal služebníkem podle pověření, které mi Bůh udělil: abych vám plně vyjevil Boží slovo,
které bylo tajemstvím bylo po věky a generace skryté, nyní však bylo zjeveno jeho svatým. Jim, a to i mezi pohany, se Bůh rozhodl svěřit bohatství tohoto slavného tajemství: Kristus je ve vás! Ta naděje slávy! Jeho kážeme: ve vší moudrosti napomínáme a učíme každého člověka, abychom každého člověka přivedli k dokonalosti v Kristu. To je to, oč usiluji a bojuji veškerou silou, kterou on ve mně mocně působí.

Když jsem četl tato slova, bylo to jako transfúze života. Jediné Boží Slovo je cennější než všechny poklady země. Pomyslel jsem si, jak jsem mohl být kdy tak bláhový, že jsem se nechal zatáhnout do starostí světa, když jsem měl Jeho Slova. Pomyslel jsem si, jak by se vyplatilo procestovat zeměkouli, abych uslyšel jediné pomazané kázání, ale někdy jsem byl tak líný, že se mi ani nechtělo jet na druhý konec města. Byl jsem zděšen, na jak lehkou váhu jsem bral Jeho Slovo (duch lehkovážnosti a lehkomyslnosti vládne nad Brnem), když jsem stál před Jeho dveřmi. „Pane, je mi to tak líto,“ vyhrkl jsem.
Jak jsem to vyslovil, dveře se otevřely. Jak se otvíraly, uvažoval jsem nad tím, jak zdálky vypadaly pošmourně a nehostinně. Zblízka byly nejasnější a nádhernější. To je, jak lidé soudí církev, pomyslel jsem si, a jak jsem ji i já sám často soudil. Miloval jsem Boha už dlouhou dobu, ale selhal jsem v povinném milování Jeho lidí.

„Taková lítost ti otevře dveře, abys vešel do naplňování smyslu svého života, do kterého jsem tě povolal. Své určení nemůžeš beze Mně naplnit. Svůj lid jsem povolal, aby byli jedno, a nyní se to stane. Mimo mě (Bez nich) nemůžeš žít tím, co jsi viděl ve svých viděních. A nyní musíš přejít od vidění cesty a poznání pravdy k tomu, abys byl nádoba pro Můj život. Nemůžeš žít Můj život mimo Můj lid. Otec ti dal svou lásku pro Mně, aby Jeho láska mohla být v tobě stejně tak jako já jsem žádal. Jan 17.
A nyní ti dám svou lásku pro Můj lid. Mí poslové je musí vidět stejně jako já a milovat je stejně jako já. Pokud opravdu miluješ Mé slovo, otevřou se ti dveře Mého záměru (úmyslu) s Mým lidem.“

Jeho slova se nedotkla pouze mé mysli, ale i mého srdce. Cítil jsem úplně každé slovo. Samo naslouchání lásce, s jakou mluvil o Svém lidu, vštěpovalo tu lásku do mě. Byla to větší láska, než jakou jsem kdy cítil, ale byla mi i známá a s menší intenzitou jsem ji už zažil, když jsem naslouchal pomazanému kázání. Pomyslel jsem si, jak jsem ve svém bláznovství často říkal, že v nebi už nebude žádné kázání, ale nyní jsem cítil, že by to nemohlo být nebe bez kázání. A dokonce jsem začal dychtit po kázání Jeho Slova a žadonit o ně.

„Ano, v nebi bude kázání i učení. Můj příběh bude vyprávěn celou věčnost.“

To je důvod, proč se nazývá Věčná Radostná Zpráva. JSEM Slovo a JSEM Pravda, s slova pravdy navždy naplní Moje stvoření. Všechno stvoření se bude těšit Mými slovy pravdy tak jak to teď děláš ty. I andělé milují poslouchat vaše svědectví a také je uslyší. Moji vykoupení budou navždy milovat, vyprávět a poslouchat příběhy mého spasení. Ale nyní toto musíš sdělovat těm, kteří přebývají v temnotě. Slovo tvého svědectví osvobodí mnohé. Ti, kteří Mě milují, milují mé Slovo. Milují ho číst a milují ho poslouchat. Byla ti dána pravda, která je Mým Slovem ve tvém srdci a osvobodí spoustu lidí. Jdi s Mým Slovem. Jdi, a uvidíš moc Mého Slova.“

Mana.
Vstoupil jsem do dveří. Když jsem jimi prošel, byl jsem překvapený - všechna ta sláva, v níž jsem předtím stál, byla pryč. Byla tam tma a bylo to zatuchlé jako v nějakém starém sklepě. Rušilo to mé soustředění, ale stále jsem ještě cítil moc slov, která ke mně promluvil Pán, a to mě upokojilo.
„To, co cítíš, je pomazání Ducha svatého,“ řekl hlas z temnoty. „Kdo jsi?“, zeptal jsem se. „A musíš se ptát?“ Neznělo to jako hlas Moudrosti, ale jako nějaký jiný známý hlas. Postupně si moje oči přivykly na temnotu, a byl jsem překvapen, že vidím svého starého přítele, bílého orla. „On žije v tobě, a proto v Něm můžeš přebývat ve všem, co zde prožiješ, stejně jako když jsi byl v Jeho přítomnosti ve vidění. Vím, že jsi se stal závislým na Jeho Přítomnosti, a to je správně, ale zde se musíš naučit Jej rozeznat v mnoha podobách. Nejprve se nauč rozeznat Jeho hlas ve svém vlastním srdci, a potom jak k tobě mluví skrze ostatní. Už jsi to znal, a čas od času zažil, ale ne tak, jak to musíš znát nyní. Nikdy od tebe nebude vzdálený a vždycky Ho můžeš najít. Vždy tě povede k pravdě=skutečnosti. Jen skrze Ducha svatého můžeš vidět a znát VŠECHNO A VŠECHNY takové, jací opravdu jsou.
V přicházejícím čase zahyneme, pokud se nebudeme držet v Jeho blízkosti.“

„Vím, že to je pravda, protože skrze tebe slyším mluvit Moudrost. Jsi tu proto, abys mi ukázal cestu? Skoro tu nevidím.“ „Čas od času se u tebe stavím, abych si řekl o těch ukazatelích cesty, které ti potvrdí, že jsi stále na správné cestě, ale vést tě musí Duch svatý. A také ti pomohu porozumět, jakým způsobem tě ON povede na různá místa, ale nejprve ti povím o maně, o tvé obživě.“
„Mana!!! Myslíš tu manu, jíž jedl Izrael v pustině? Je to tohle, co zde jíme?“
„Jíme, čím se živili všichni od počátku, kdo chodili s Bohem. Mana, kterou jedl Izrael na pustině, byla jejím předobrazem. Pán ti bude dávat čerstvou manu denně. Jako pokryl zemi každý den svou manou pro Izrael, když byli na poušti, pokrývá zemi každým dnem pravdou pro svůj lid. Kamkoliv se otočíš, tam ji najdeš. Dokonce i uprostřed temnoty a beznaděje, smutku, tě bude obklopovat Jeho Slovo, a ty ho můžeš se nashromáždit, očesat, nasbírat a nabídnout. Zajatí v těch nejhlubších vězeních ji najdou po probuzení každý den. I žijící v honosných palácích ji také mohou najít každý den. Ale Jeho mana je jemná a lehká jako ranní rosa a může být lehce zadupána. Buď jemný a opatrný v srdci, abys ji viděl.“
„Pán mluví ke svému lidu každý den. Každý den osobně ke každému. Nemohou být živi pouze pozemským chlebem, který si za své koupí v supermarketu. Ne toliko chlebem živ bude člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Mana nejsou ta slova, která Bůh vyslovil v minulosti, dokonce ani ta zapsaná ve svatých Písmech, ale jen živá slova, která živý Bůh mluví každý den těm, kteří jsou živi tím, že slyší. Bible není mana. Mnozí jsou slabí, protože neslyší, neví, jak sebrat manu, kterou jim Pán dává každý den. Sejdou z cesty, protože neznají Jeho hlas. Bible není Jeho dnešní hlas, patří k pozemskému chlebu vezdejšímu jako vzdělání. Jeho ovce znají Jeho hlas a následují ho, protože ho rozpoznají.
Mana je Chléb Života, daný Jeho lidu, každému údu Těla každý den. Nauč se rozpoznat manu, abys pomohl mému lidu dělat totéž a žít. Až ji poznají a ochutnají tak jako nyní ty, budou ji horlivě vyhledávat každý den. Nestarej se o hromadění jídla a nápojů, ale nauč se vidět a pojíst (podílet se) a uhasil žízeň (pít) manu, kterou ti denně dávám. To tě ochrání, když všechno ostatní padne.
Písmo je masem, které nám Pán dává, ale Jeho manu najdeš v živoucích epištolách Jeho lidu, které Pán píše dnes. V životech gramateů. Bude k tobě denně mluvit skrze svůj lid. Otevři své srdce způsobu, jakým je ON k nalezení ve svém lidu, každý den. Chceš-li mít účastenství (koinonii) na té maně, otevři své srdce způsobu, cestě, po které se dá najít v Jeho lidu. Jako říká Jeruzalému, říká i nám:
„Neuvidíte Mě, dokud neřeknete: Požehnaný, který se béře ve Jménu Páně!“

To řekli, když procházel po zemi, a stejně mluvte, když nyní prochází Líšťany a Albrechticemi skrze svůj lid. Poroste-li naše láska k maně, poroste vzájemná láska nositelů Krista. Porosteš-li v lásce, mana, jíž nám dává, nikdy neokorá ani se nezkazí, ale bude nová každé ráno.